S �?ezetou do m�?sta Tuaregů

V lét�? 2005 uskute�?nili dva motorká�?i, bráchové, Vojta a Filip Hlásní cestu na Krym. Vojta, kterému bylo 15 let, student Gymnázia dr. E. Holuba v Holicích osedlal moped Simson Schwalbe (prům�?rný rok výroby dílů byl 1978). Filip, v dob�? cesty mu bylo 21 let a pracoval v BV Elektronik osedlal �?Z 125 z roku 1973. Už na Krymu byla ale v hlavách obou cestovatelů p�?ipravována další cesta. Do Afriky.

Rozd�?lení funkcí na cestách vypadá tak, že Filip zajišťuje motorky a Vojta ten zbytek. Filip zvolil, a spolu s dalším bráchou Pavlem p�?ipravily, mašiny �?Z 250 typ Sport z let 1962 a 1964. Vojta shán�?l informace, zajišťoval víza, lana�?il sponzory… Nakonec mohly motorky stanout na prahu cesty. Je 30.7.2006 okolo 21:30hod. P�?ed námi je vysn�?ná cesta, jež vede na trase Rakousko, Itálie, Tunisko, Libye, Egypt, Jordánsko, Sýrie, Turecko, Gruzie, Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Ma�?arsko, Slovensko. Porozhlížím se po lou�?ících se sousedech kamarádech. Filip ješt�? po�?ád ani po�?ádn�? neví kam jedeme. Možná líp. Já i můj brácha jsme strávili p�?ípravami víc než půl roku. Pomáhali nám nejen sponzo�?i, nap�?. Ferodo, Denicol, BV Elektronik nebo Automotoklub Holice, ale i naše rozv�?tvená rodina. A te�? vyjíždíme. Není cesty zpátky.

Dálavu bereme útokem, sm�?rem na Havlí�?kův Brod. P�?ed Havlbrodem poprvé spíme.Navíc motorky nedobíjí, takže dopoledne 31. padá na opravy. Motorky vyjeli pár hodin po kompletní rekonstrukci, moje m�?la najeto p�?ed odjezdem 19 km. To by samo o sob�? nebylo tak strašné, kdyby nám 1.8. v 17 hod. nejel z Italského Livorna zaplacený trajekt. Z Havlbrodu pokra�?ujeme sm�?r Jihlava. Za Jihlavou, na cest�? do Znojma nám ob�?ma praskají nádrže na benzín. Není �?as spravovat, bereme prost�? mí�? paliva. Za pozdního odpoledne stojíme na �?esko-rakouských hranicích. Policista se na nás podez�?ívav�? dívá, ptá se kam jedeme. ,,Do Afriky“, zazní jednozna�?ná odpov�?�?. Policista nás pouští se slovy: ,,no dob�?e no, ale nejd�?ív si spravte p�?ední sv�?tlo“. Další opravá�?skou zastávkou je Víde�?. Z Vídn�? pokra�?ujeme na Graz, Filip nesvítí, má slabou batery. �?as nemáme na zbyt, mašiny jedou na plný plyn. Zanedlouho zadírám poprvé píst. Na půli cesty do Grazu Filip opravuje znovu dobíjení. Jedno už funguje, dobíjím tedy pro oba a jedeme dál. Celou další cestu potom m�?níme baterie. U Klagenfurtu zadírám podruhé, tentokrát na dobro. Bratr v hustém dešti rozd�?lává motor. Po odstran�?ní závady to naše motorky smaží po rakouských dálnicích rychlostí 100-130km/h do Itálie. V 11 hodin vjíždíme do Itálie. Trajekt nám jede za 6 hodin a máme p�?ed sebou 450 km.

V Benátkách se dostáváme do p�?íšerné zácpy. Dálnice má v t�?chto místech i osm proudů v každém sm�?ru, i p�?esto je úpln�? ucpaná. Z Benátek pokra�?ujeme již pozvoln�?ji dále. Ve�?er kempujeme na dálni�?ním odpo�?ívadle p�?ed Bolo�?ou. Ráno 2.8.vyjíždíme dál. Do Livorna, vzdáleného 14km od Pisy, dojíždíme odpoledne. Hned se jedeme podívat do p�?ístavu, jestli na nás trajekt t�?eba nepo�?kal. Trajekt i s našimi pen�?zi však už dávno brázdí vody St�?edozemního mo�?e. Nepo�?kal. Zůstáváme týden v Itálii. Na v�?ž v Pise jsme si výšlap neud�?láme, protože vstupné je 15 Eur za jednoho, což je zlod�?jina. Z Livorna odplouváme 8.8.2006. Sm�?r Tunisko. Na lodi plujeme 24 hodin. 9.8. odpoledne za�?ínají všem p�?icházet smsky. To je lepší znamení pevniny než racci. V Tunisu, hlavním m�?st�? Tuniska spíme na hlídaném parkovišti. Ráno navšt�?vujeme Kartágo, beru si domů kus opracovaného mramoru. Naše dv�? �?ezety dále pokra�?ují po dálnici na Sousse, Sfax a Gábes. 69km p�?ed Gabesem stavíme na benzínce Agil (tvá�?í se jako Agip). Tam se dávám do �?e�?i s jedním N�?mcem. Jmenuje se Wolfgang a zve nás na noc ke svému Tuniskému p�?íteli. Pozvání p�?ijímáme. Dostáváme ve�?e�?i, dozvídáme se o Tuniských zvyklostech. Ráno, po snídani a návšt�?v�? velbloudí farmy, pokra�?ujeme dál. Do Libye. Na hranicích tohoto totalitního státu na nás již �?eká p�?evad�?�?. Dostat se do Libye bez tam�?jšího zprost�?edkovatele je tém�?�? nemožné. Nás to vyšlo na cca 35 000 K�?. Na hranicích nejd�?íve narážíme na podvodníka, jež se snaží tvá�?it jako pravý p�?evad�?�?. Nenecháváme se nachytat. Nakonec vše dob�?e dopadá. Hadi, p�?evad�?�? a náš nový kamarád, nám dává hned za hranicemi instrukce, rady, tipy…

Naše první zastávka v Libyi je Sabratha. Hadi nám tu doporu�?il místní hostel a ruiny �?ímského antického m�?sta. Když ve�?er p�?ijíždíme do hostelu, recep�?ní se nám chlubí, že tu mají jednoho chlápka, co umí �?esky. Hm, n�?jakej Rusák, �?íkám si. K údivu mému i Filipovu tu mají opravdu chlápíka jménem Sulo, který byl v osmdesátých letech t�?i roky na Slovensku v ZTS. Pamatuje si teda hlavn�? sprostý slova a vtipy, ale i po dvaceti letech je jeho �?esko-slovenština velice slušná. V hostelu nefunguje elekt�?ina, majitel nezaplatil elektriku, spole�?né prostory tedy osv�?tluje proud z naftové elektrocentrály, jednotlivé pokoje potom sví�?ky. Ve sprchách už dlouho nikdo nebyl, a záchody používáme jen v krajní nouzi. Ráno se vydáváme na prohlídku místních �?ímských památek. Cestou se stavujeme v internetové kavárn�? a v obchod�? s jídlem. Za t�?i dináry (1 LD = 16K�?) si kupujeme t�?í kilový v�?nec sušených fíků a dva nanuky. V areálu, vykopávek si prohlížíme nádherný amfiteátr a obnažené základy domů. V bezprost�?ední blízkosti amfiteátru leží píse�?ná pláž s nádhern�? �?istou vodou.

Ze Sabrathy pokra�?ujeme do hlavního m�?sta Libye Tripolisu (arabsky Tarábulus). Tady se op�?t setkáváme s Hadim. Je t�?eba vy�?ídit n�?jakou byrokracii.Spaní máme los luxusos, na hlídaném parkovišti, asi 100 m od Zeleného nám�?stí, to je takový libyjský Václavák. P�?es silnici naproti parkovišti je Grand Hotel, kam jezdí politické návšt�?vy, my tam chodíme, skrz bezpe�?nostní rámy, na záchod. A to vše za 6 LD. V Tripolisu musíme pár dní po�?kat. Nejen, že �?ekáme na vy�?ízení dokladů, ale �?ekáme i na Filipovu výplatu, protože na další cestu nemáme peníze a na jihu zem�?, kam máme namí�?eno, nefungují karty. Máme ale dost pen�?z na to, abychom si ud�?lali jednodenní výlet do Leptis Magna, která leží 120 km podél pob�?eží na východ. Leptis Magna, arabsky Lebdah, je jedním ze snů archeologů a historiků. Starov�?ké �?ímské m�?sto, nejv�?tší �?ímská památka na území Afriky. Tohle m�?sto je navíc v super zachovalém stavu, protože bylo po tisíc let poh�?beno v písku. Dnes je odkrytá zhruba �?tvrtina rozlohy. Do samotného m�?sta dojíždíme chvíli po poledni. Máme strach ze vstupného, v průvodci píší, že vstup je možný pouze s průvodcem a za € 40 + poplatek za fotoaparát. Ve vrátnici nikdo nesedí, p�?i�?emž brána je otev�?ená. Dívám se na ceník vstupného a nemůžu uv�?�?it vlastním o�?ím. Vstup stojí jednoho 7 LD a 3 LD poplatek za foťák. Mám takovou radost, že b�?žím sehnat pokladníka a p�?iznávám mu i peníze za foťák. Prohlídka je bez průvodce, ale u každé památky je informa�?ní panel. Fotíme si staré chrámy, divadlo, �?ímské záchody, maják, vít�?zný oblouk… V areálu je op�?t parádní píse�?ná pláž. Písek na pláži dost pálí, je 41ºC ve stínu. Opravdu rychlá prohlídka trvá p�?es �?ty�?i hodiny. P�?ed sedmou hodinou se vracíme zpátky do Tripolisu. Mírn�? sprchlo, rozhodn�? se tomu nedá �?íkat déšť, avšak místní �?idi�?i, ani dohladka sjeté pneumatiky na to nejsou zvyklí, takže podél silnic se válí v p�?íkopech auta všeho druhu. Uprost�?ed �?ty�?proudové dálnice se p�?evrátil i jeden kamion s talí�?ema. Z nádrže mu vytekla nafta na vozovku. Jelikož se nacházíme v arabském sv�?t�? a �?idi�?ská moráka zdejších obyvatel je horší než katastrofáln�? špatná, tak nikoho ani nenapadlo upozornit ostatní �?idi�?e na nebezpe�?í. My projíždíme kolem havárie krokem, o naft�? nevíme. Filip jede asi 10 m p�?ede mnou. Já za ním se už jen se zd�?šením dívám, jak se zoufale snaží udržet mašinu na kolech, brácha už se sune po bohu a od beden mu létají jiskry. Sta�?ím zareagovat, dávám ruku z plynu, nohu z brzdy a pevn�? držím �?idítka v p�?ímé poloze. P�?ejíždím skvrnu bez úhony, Filip má ale prod�?ený box naskrz a uhnutý nosný rám na zavazadla. Zatím co s�?ítáme škody, p�?ijížd�?jí další auta, sem tam n�?které ud�?l hodiny, ale žádného z Arabů ani nehne upozornit ostatní na hrozící nebezpe�?í.

V Tripolisu se op�?t ,,ubytováváme“ na parkovišti, tentokrát už skoro zadarmo. Podnikáme také výlet do starého m�?sta, takzvané mediny (medina = staré m�?sto). V úzkých k�?ivolakých uli�?kách jsou t�?i základní druhy ochodů: se zlatem, s látkami a s ko�?ením. V t�?sném záv�?su, co do po�?tu provozoven jsou holi�?ství. Najdete tu t�?eba i kovárnu. Naše kroky vedou nejd�?íve k holi�?i. Naše h�?ívy nejsou homologovány pro Saharu. Ko�?ení v medin�? je neskute�?n�? levné, kilo �?erveného pep�?e si domů vezeme za 7 LD. Obchody s ko�?ením jsou samostatná kapitola. Nespo�?et druhů ko�?ení, o�?echů �?i �?ajů si zákazníci nabírají lopatkou p�?ímo ze sudu.

15.8. jsou vy�?ízené doklady, peníze vybrané můžeme pokra�?ovat. Vyjíždíme na jih, sm�?r Nalut.

M�?sto Nalut leží 350 km na jihozápad od Tripolisu. P�?ed cestou tankujeme dost benzínu. Benzín se v Libyi prodává na desítky litrů. 10 L stojí 1,5 dináru, láhev vody 0,75 dináru. Prvních 100km za Tripolisem je ješt�? pom�?rn�? husté osídlení, pak ale za�?íná �?ídnout a nakonec je jedna vesnice každých 50 km. Cesta se stává katastrofální posledních 120km p�?ed Nalutem, Za�?íná foukat horký vítr Harmatan. Vichr Harmatan burácí z nitra Sahary a oh�?ívá jižní Evropu. Nejen, že je Harmatan horký jako pára v hrnci, a tak silný, že shodí stojící motorku (vyzkoušeno 2*), ale navíc ho máme jako protivítr a mírn�? ze strany. 43ºC ve stínu (my byli celý den na slunci, kde je teplota mnohem vyšší) v kombinaci s tímto vichrem je vražedná, pochybuji, že v Evrop�? se dá zažít. K ve�?eru dojíždíme do Nalutu, úpln�? vy�?ízení. Op�?t spíme v hostelu, ten je plný, takže spíme venku ve stanu. Můžeme používat vnit�?ní za�?ízení, tady se poprvé od výjezdu sprchujeme. Ráno podnikáme výpravu na nalutský hrad, jehož po�?átky sahají do 7.stol.n.l. Celé m�?sto stojí na náhorní plošin�?, hrad stojí ne jejím okraji.

Z Nalutu vyrážíme do poušt�?, sm�?r Ghadames. Máme to 300 km, cestou jsou dv�? vesnice, vždy po sto kilometrech. Po každém stokilometrovém p�?ejezdu dotankováváme benzín, nikdy nevíme kdy bude další benzínka. Díky státním cenám je bé�?o všude stejn�? levné. První vesnice na trase má odhadem 80 domů. Ve vesnici mají benzínku, obchod s jídlem a obchod s cestovními kufry. Ve druhé vesnici je jediná velká k�?ižovatka, tam zahýbáme doprava, na západ. 50 km p�?ed Ghadames zastavujeme u policejní kontroly. Slouží tu mladý voják, popovídáme si, vyfotíme se a jedeme dál. Takovéhle kontroly jsou po celé Libyi. Vždy zhruba po 50 km je u silnice policejní stanice, kde by se m�?lo zastavit ke kontrole dokladů apod. V�?tšinou policisté nic nekontrolují, jen se cht�?jí zeptat odkud jsme a kouknout se na motorky. To nás zdržuje, takže u dalších kontrol jenom troubíme, máváme a bez zastavení projíždíme.

Hned na kraji Ghadames je hotel, ne jehož dvo�?e se ubytováváme. Spaní v pokoji s klimatizací, koupelnou a p�?íslušenstvím stojí 30 LD, spaní ve stanu na dvo�?e 6 LD. S recep�?ním se mi poda�?ilo domluvit, že nám otev�?e okno od jednoho pokoje a můžeme používat sprchu a elekt�?inu. Používáme i klimatizaci, chodíme se dovnit�? chladit. Teplom�?r v místnosti nam�?�?il 48ºC!

V Ghadames procházíme rozlehlou medinu, zapsanou v UNESCO. Píšeme taky domů maily, ale hlavn�? odpo�?íváme. Za zmínku stojí, že �?ezety jedou od poslední poruchy v Rakousku bez nejmenších poruch. Po dvou dnech v Ghadames odjíždíme do Al-Quariat, vzdáleného 420 km na východ. Na cest�? je jediná vesnice, po sto kilometrech, pak už nic. Na cestu si necháváme zmrazit kanystry s vodou. Pouze na kost zmrzlá voda zabalená v hadrech a uzav�?ená v p�?epravních boxech vydrží poživatelná celý den. Kapalná voda, vystavená saharským slune�?ním paprskům, je za dvacet minut teplá, za t�?icet horká.

Z Ghadames odjíždíme pozd�? ve�?er a jsme dost unavení. Když jsme dojeli na první policejní stanici, na které sloužil náš starý známý, nechávám si zavolat velitele. Veliteli vysv�?tluji rukama, nohama �?esko-arabsko-anglicky: ,, Hele šéfe, mafiš flus, a pot�?ebuju spát, my si tady naproti lehneme a prospíme se. O.K.?“(mafiš = arabský univerzální zápor, flus = peníze). Z mé gestikulace pochopil o co jde, louskl prsty a pod�?ízení za�?ínají vynášet ze stanice postele a matrace. Ležíme v poušti p�?ed policejní stanicí. Všímáme si nádherné no�?ní oblohy. V poušti nenajdete žádný sv�?telný smog, proto je pouštní no�?ní obloha tak jasná. Brzy ráno, ješt�? p�?ed svítáním, pokra�?ujeme dál. 320 km pouští v jednom tahu leze �?lov�?ku ne maják. Zabavit se můžete t�?eba sledování poušt�? napravo, nalevo nebo p�?ed sebou. Protože se jede po�?ád na �?ty�?ku a rovn�?, �?ízení taky p�?estává bavit. Za celý den potkáváme 7 aut v obou sm�?rech.

V Al-Quariatu p�?ijímáme pozvání a ve�?er se necháváme hostit u místních lidí. Ješt�? v noci odjíždíme na jih do Al-Shuarif. V této vesnici se mi rozpadá spínací sk�?í�?ka. Po oprav�? pokra�?ujeme na jih do m�?sta Birak, 297 km pouští. Z Biraku dál na jih do Sabha a pak dále do Ubari V Ubari p�?emýšlím, jak vyd�?lat peníze, moc už jich totiž nemáme. Nakonec vozím po m�?st�? malé �?ernochy. Z Ubari máme namí�?eno na jih 375 km do Ghatu, m�?sta Tuaregů. T�?i kiláky za Ubari nám naše plány hatí má rozeta, jež se vyrvala z uložení v zadním kole. Je t�?eba p�?esoustružit n�?které jiné kolo, což se v našich podmínkách jeví jako nereálné. Našt�?stí Filip nachází rumunskou továrnu na opravu ropných v�?ží. V Geomin oil field service company, máme zadarmo spaní, jídlo, praní, opravu motorek, telefonování i faxování domů. Díky Rumunům se můžeme již za dva dny vydat dál do Ghatu.

Do Ghatu vede p�?íšerná silnice. Vozovka je od slunce natolik rozpálená, že se asfalt trhá na kusy. 22.8. odpoledne dojíždíme do Ghatu, m�?sta Tuaregů. Tuaregové ale nikde. Ptáme se v hotelech, kde jsou legendární pastevci velbloudů. Prý mám p�?ijet v prosinci, až za�?nou jezdit turisté. Jsem fakt naštvanej, táhnem se sem, do centrální Sahary, aby mi �?ekli, že mám p�?ijet za půl roku. V Ghatu se není pro�? zdržovat, vyjíždíme na jih, k nejjižn�?jšímu místu naší cesty. 20km za Ghatem, tém�?�? na 24. rovnob�?žce, kon�?í silnice. P�?esné sou�?adnice jsou 10-24°47,294's.š. 10°13,133'v.d.

Dál nemůžeme pro kon�?ící silnici. Za kopcem je Alžírsko, 150km vzdušnou �?arou Niger. Vracíme se do Ubari k Rumunům. Ješt�? v Ghatu se Filipovi rozpadá spojka. Dost velký problém, našt�?stí nám to v místní díln�? umí zpravit. I já mám problém, v�?tší než velký. ,,Futro“ na ojni�?ním �?epu, vyrobené s p�?esností na setiny milimetry má vůli, že se dá bez problémů vyndat rukou. Rumuni nám to spraví, ale až za dva dny, je víkend. Pauzu využíváme k návšt�?v�? Ubarijských jezer. Pronajímáme si za 100 LD off-roada s průvodcem a vyjíždíme p�?es 50 m vysoké píse�?né duny, 60 km do poušt�?. Mezi dunami se za�?ínají objevovat vodní plochy ohrani�?ené datlovníky. Bližší obrázek o t�?chto slanovodních úkazech Vám ud�?lají fotky. Z Ubari vyjíždíme zp�?t do Sabha, dále pouští na Hun. Cestou se mi poda�?í dohodnout ,,taxi“ pro nás i pro �?ízy v podob�? kamionů, které nás vezou víc než 400 km. Z Hunu na Sirt a Aždábija. V Aždábiji jsme op�?t hošt�?ni u místního ,,náboženského fanatika.“ Zajímavá zkušenost. Z Aždábije vede do Tobruku silnice podél mo�?e, asi 600 km. Další alternativou jak se dostat do Tobruku je jet 480 km dlouhou zkratkou skrze Libyjskou poušť. Cestou nic, jen jeden salon a benzínka. Tobruk je zahlcen h�?bitovy padlých vojáků z 2.sv�?tové války. Poda�?ilo se nám najít hroby �?eskoslovenských vojáků, a poklonit se jejich památce

Z Tobruku pokra�?ujeme na egyptské hranice. Na libyjské stran�? vše O.K. O egyptské se to �?íci nedá. Vzhledem k nízké vysp�?losti státního aparátu A.R.E. není možné pokra�?ovat dále na motocyklech. Proto si necháváme ú�?edn�? zabavit mašiny a jedeme na oto�?ku do Káhiry. Neustále jsme sledováni a kontrolováni. Na egyptských hranicích nás drží jako rukojmí 12 dní. Cht�?jí totiž zaplatit 10 000 K�? za p�?ejezd Egypta + prý vratnou zálohu půl milionu korun jako pojistku, že naše 45 let staré motocykly neprodáme na území A.R.E. (Arabic republic of Egypt). Egyptská samospráva, a v�?tšina obyvatel A.R.E. nemá s civilizací a s úctou k lidskému životu vůbec nic spole�?ného. Za t�?ch dlouhých 12 dní se mi to poda�?ilo zjistit.

Z Egypta se vracíme do Libye. Poprvé prožíváme píse�?nou bou�?i. Z Tunisu nám odjíždí 17.9.2006 trajekt do Janova s mezip�?istáním na Malt�?. Domů se vracíme 22.9.2006. Do školy a do práce nastupujeme 25.9.2006.

www.hlasny.borec.cz

S �?ezetou do m�?sta Tuaregů