S Ä?ezetou do mÄ?sta Tuaregů

V létÄ? 2005 uskuteÄ?nili dva motorkáÅ?i, bráchové, Vojta a Filip Hlásní cestu na Krym.  Vojta, kterému bylo 15 let, student Gymnázia dr. E. Holuba v Holicích osedlal moped Simson Schwalbe (průmÄ?rný rok výroby dílů byl 1978). Filip, v dobÄ? cesty mu bylo 21 let a pracoval v BV Elektronik osedlal Ä?Z 125 z roku 1973. Už na Krymu byla ale v hlavách obou cestovatelů pÅ?ipravována další cesta. Do Afriky.

RozdÄ?lení funkcí na cestách vypadá tak, že Filip zajišÅ¥uje motorky a Vojta ten zbytek. Filip zvolil, a spolu s dalším bráchou Pavlem pÅ?ipravily, mašiny Ä?Z 250 typ Sport z let 1962 a 1964. Vojta shánÄ?l informace, zajišÅ¥oval víza, lanaÅ?il sponzory… Nakonec mohly motorky stanout na prahu cesty. Je 30.7.2006 okolo 21:30hod. PÅ?ed námi je vysnÄ?ná cesta, jež vede na trase Rakousko, Itálie, Tunisko, Libye, Egypt, Jordánsko, Sýrie, Turecko, Gruzie, Turecko, Bulharsko, Rumunsko, MaÄ?arsko, Slovensko. Porozhlížím se po louÄ?ících se sousedech kamarádech. Filip ještÄ? poÅ?ád ani poÅ?ádnÄ? neví kam jedeme. Možná líp. Já i můj brácha jsme strávili pÅ?ípravami víc než půl roku. Pomáhali nám nejen sponzoÅ?i, napÅ?. Ferodo, Denicol, BV Elektronik nebo Automotoklub Holice, ale i naše rozvÄ?tvená rodina. A teÄ? vyjíždíme. Není cesty zpátky.

Dálavu bereme útokem, smÄ?rem na HavlíÄ?kův Brod. PÅ?ed Havlbrodem poprvé spíme.Navíc motorky nedobíjí, takže dopoledne 31. padá na opravy. Motorky vyjeli pár hodin po kompletní rekonstrukci, moje mÄ?la najeto pÅ?ed odjezdem 19 km. To by samo o sobÄ? nebylo tak strašné, kdyby nám 1.8. v 17 hod. nejel z Italského Livorna zaplacený trajekt. Z Havlbrodu pokraÄ?ujeme smÄ?r Jihlava. Za Jihlavou, na cestÄ? do Znojma nám obÄ?ma praskají nádrže na benzín. Není Ä?as spravovat, bereme prostÄ? míÅ? paliva. Za pozdního odpoledne stojíme na Ä?esko-rakouských hranicích. Policista se na nás podezÅ?ívavÄ? dívá, ptá se kam jedeme. ,,Do Afriky“, zazní jednoznaÄ?ná odpovÄ?Ä?. Policista nás pouští se slovy: ,,no dobÅ?e no, ale nejdÅ?ív si spravte pÅ?ední svÄ?tlo“. Další opraváÅ?skou zastávkou je VídeÅ?. Z VídnÄ? pokraÄ?ujeme na Graz, Filip nesvítí, má slabou batery. Ä?as nemáme na zbyt, mašiny jedou na plný plyn. Zanedlouho zadírám poprvé píst. Na půli cesty do Grazu Filip opravuje znovu dobíjení. Jedno už funguje, dobíjím tedy pro oba a jedeme dál. Celou další cestu potom mÄ?níme baterie. U Klagenfurtu zadírám podruhé, tentokrát na dobro. Bratr v hustém dešti rozdÄ?lává motor. Po odstranÄ?ní závady to naše motorky smaží po rakouských dálnicích rychlostí 100-130km/h do Itálie. V 11 hodin vjíždíme do Itálie. Trajekt nám jede za 6 hodin a máme pÅ?ed sebou 450 km.

V Benátkách se dostáváme do pÅ?íšerné zácpy. Dálnice má v tÄ?chto místech i osm proudů v každém smÄ?ru, i pÅ?esto je úplnÄ? ucpaná. Z Benátek pokraÄ?ujeme již pozvolnÄ?ji dále. VeÄ?er kempujeme na dálniÄ?ním odpoÄ?ívadle pÅ?ed BoloÅ?ou. Ráno 2.8.vyjíždíme dál. Do Livorna, vzdáleného 14km od Pisy, dojíždíme odpoledne. Hned se jedeme podívat do pÅ?ístavu, jestli na nás trajekt tÅ?eba nepoÄ?kal. Trajekt i s našimi penÄ?zi však už dávno brázdí vody StÅ?edozemního moÅ?e. NepoÄ?kal.  Zůstáváme týden v Itálii. Na vÄ?ž v Pise jsme si výšlap neudÄ?láme, protože vstupné je 15 Eur za jednoho, což je zlodÄ?jina. Z Livorna odplouváme 8.8.2006. SmÄ?r Tunisko. Na lodi plujeme 24 hodin. 9.8. odpoledne zaÄ?ínají všem pÅ?icházet smsky. To je lepší znamení pevniny než racci. V Tunisu, hlavním mÄ?stÄ? Tuniska spíme na hlídaném parkovišti. Ráno navštÄ?vujeme Kartágo, beru si domů kus opracovaného mramoru. Naše dvÄ? Ä?ezety dále pokraÄ?ují po dálnici na Sousse, Sfax a Gábes.  69km pÅ?ed Gabesem stavíme na benzínce Agil (tváÅ?í se jako Agip). Tam se dávám do Å?eÄ?i s jedním NÄ?mcem. Jmenuje se Wolfgang a zve nás na noc ke svému Tuniskému pÅ?íteli. Pozvání pÅ?ijímáme. Dostáváme veÄ?eÅ?i, dozvídáme se o Tuniských zvyklostech.  Ráno, po snídani a návštÄ?vÄ? velbloudí farmy, pokraÄ?ujeme dál. Do Libye. Na hranicích tohoto totalitního státu na nás již Ä?eká pÅ?evadÄ?Ä?. Dostat se do Libye bez tamÄ?jšího zprostÅ?edkovatele je témÄ?Å? nemožné. Nás to vyšlo na cca 35 000 KÄ?. Na hranicích nejdÅ?íve narážíme na podvodníka, jež se snaží tváÅ?it jako pravý pÅ?evadÄ?Ä?. Nenecháváme se nachytat. Nakonec vše dobÅ?e dopadá. Hadi, pÅ?evadÄ?Ä? a náš nový kamarád, nám dává hned za hranicemi instrukce, rady, tipy…

Naše první zastávka v Libyi je Sabratha. Hadi nám tu doporuÄ?il místní hostel a ruiny Å?ímského antického mÄ?sta. Když veÄ?er pÅ?ijíždíme do hostelu, recepÄ?ní se nám chlubí, že tu mají jednoho chlápka, co umí Ä?esky. Hm, nÄ?jakej Rusák, Å?íkám si. K údivu mému i Filipovu tu mají opravdu chlápíka jménem Sulo, který byl v osmdesátých letech tÅ?i roky na Slovensku v ZTS. Pamatuje si teda hlavnÄ? sprostý slova a vtipy, ale  i po dvaceti letech je jeho Ä?esko-slovenština velice slušná. V hostelu nefunguje elektÅ?ina, majitel nezaplatil elektriku, spoleÄ?né prostory tedy osvÄ?tluje proud z naftové elektrocentrály, jednotlivé pokoje potom svíÄ?ky. Ve sprchách už dlouho nikdo nebyl, a záchody používáme jen v krajní nouzi. Ráno se vydáváme na prohlídku místních Å?ímských památek. Cestou se stavujeme v internetové kavárnÄ? a v obchodÄ? s jídlem. Za tÅ?i dináry (1 LD = 16KÄ?) si kupujeme tÅ?í kilový vÄ?nec sušených fíků a dva nanuky. V areálu, vykopávek si prohlížíme nádherný amfiteátr a obnažené základy domů. V bezprostÅ?ední blízkosti amfiteátru leží píseÄ?ná pláž s nádhernÄ? Ä?istou vodou.

Ze Sabrathy pokraÄ?ujeme do hlavního mÄ?sta Libye Tripolisu (arabsky Tarábulus). Tady se opÄ?t setkáváme s Hadim.  Je tÅ?eba vyÅ?ídit nÄ?jakou byrokracii.Spaní máme los luxusos, na hlídaném parkovišti, asi 100 m od Zeleného námÄ?stí, to je takový libyjský Václavák. PÅ?es silnici naproti parkovišti je Grand Hotel, kam jezdí politické návštÄ?vy, my tam chodíme, skrz bezpeÄ?nostní rámy, na záchod. A to vše za 6 LD. V Tripolisu musíme pár dní poÄ?kat. Nejen, že Ä?ekáme na vyÅ?ízení dokladů, ale Ä?ekáme i na Filipovu výplatu, protože na další cestu nemáme peníze a na jihu zemÄ?, kam máme namíÅ?eno, nefungují karty. Máme ale dost penÄ?z na to, abychom si udÄ?lali jednodenní výlet do Leptis Magna, která leží 120 km podél pobÅ?eží na východ. Leptis Magna, arabsky Lebdah, je jedním ze snů archeologů a historiků. StarovÄ?ké Å?ímské mÄ?sto, nejvÄ?tší Å?ímská památka na území Afriky. Tohle mÄ?sto je navíc v super zachovalém stavu, protože bylo po tisíc let pohÅ?beno v písku. Dnes je odkrytá zhruba Ä?tvrtina rozlohy. Do samotného mÄ?sta dojíždíme chvíli po poledni.  Máme strach ze vstupného, v průvodci píší, že vstup je možný pouze s průvodcem a za € 40 + poplatek za fotoaparát. Ve vrátnici nikdo nesedí, pÅ?iÄ?emž brána je otevÅ?ená. Dívám se na ceník vstupného a nemůžu uvÄ?Å?it vlastním oÄ?ím. Vstup stojí jednoho 7 LD a 3 LD poplatek za foÅ¥ák. Mám takovou radost, že bÄ?žím sehnat pokladníka a pÅ?iznávám mu i peníze za foÅ¥ák. Prohlídka je bez průvodce, ale u každé památky je informaÄ?ní panel. Fotíme si staré chrámy, divadlo, Å?ímské záchody, maják, vítÄ?zný oblouk… V areálu je opÄ?t parádní píseÄ?ná pláž. Písek na pláži dost pálí, je 41ºC ve stínu. Opravdu rychlá prohlídka trvá pÅ?es Ä?tyÅ?i hodiny. PÅ?ed sedmou hodinou se vracíme zpátky do Tripolisu.  MírnÄ? sprchlo, rozhodnÄ? se tomu nedá Å?íkat déšÅ¥, avšak místní Å?idiÄ?i, ani dohladka sjeté pneumatiky na to nejsou zvyklí, takže podél silnic se válí v pÅ?íkopech auta všeho druhu. UprostÅ?ed Ä?tyÅ?proudové dálnice se pÅ?evrátil i jeden kamion s talíÅ?ema. Z nádrže mu vytekla nafta na vozovku. Jelikož se nacházíme v arabském svÄ?tÄ? a Å?idiÄ?ská moráka zdejších obyvatel je horší než katastrofálnÄ? špatná, tak nikoho ani nenapadlo upozornit ostatní Å?idiÄ?e na nebezpeÄ?í. My projíždíme kolem havárie krokem, o naftÄ? nevíme. Filip jede asi 10 m pÅ?ede mnou. Já za ním se už jen se zdÄ?šením dívám, jak se zoufale snaží udržet mašinu na kolech, brácha už se sune po bohu a od beden mu létají jiskry. StaÄ?ím zareagovat, dávám ruku z plynu, nohu z brzdy a pevnÄ? držím Å?idítka v pÅ?ímé poloze. PÅ?ejíždím skvrnu bez úhony, Filip má ale prodÅ?ený box naskrz a uhnutý nosný rám na zavazadla. Zatím co sÄ?ítáme škody, pÅ?ijíždÄ?jí další auta, sem tam nÄ?které udÄ?l hodiny, ale žádného z Arabů ani nehne upozornit ostatní na hrozící nebezpeÄ?í.

V Tripolisu se opÄ?t ,,ubytováváme“ na parkovišti, tentokrát už skoro zadarmo. Podnikáme také výlet do starého mÄ?sta,  takzvané mediny (medina = staré mÄ?sto). V úzkých kÅ?ivolakých uliÄ?kách jsou tÅ?i základní druhy ochodů: se zlatem, s látkami a s koÅ?ením. V tÄ?sném závÄ?su, co do poÄ?tu provozoven jsou holiÄ?ství. Najdete tu tÅ?eba i kovárnu. Naše kroky vedou nejdÅ?íve k holiÄ?i. Naše hÅ?ívy nejsou homologovány pro Saharu. KoÅ?ení v medinÄ? je neskuteÄ?nÄ? levné, kilo Ä?erveného pepÅ?e si domů vezeme za 7 LD. Obchody s koÅ?ením jsou samostatná kapitola. NespoÄ?et druhů koÅ?ení, oÅ?echů Ä?i Ä?ajů si zákazníci nabírají lopatkou pÅ?ímo ze sudu.

15.8. jsou vyÅ?ízené doklady, peníze vybrané můžeme pokraÄ?ovat. Vyjíždíme na jih, smÄ?r Nalut.

MÄ?sto Nalut leží 350 km na jihozápad od Tripolisu. PÅ?ed cestou tankujeme dost benzínu. Benzín se v Libyi prodává na desítky litrů. 10 L stojí 1,5 dináru, láhev vody 0,75 dináru. Prvních 100km za Tripolisem je ještÄ? pomÄ?rnÄ? husté osídlení, pak ale zaÄ?íná Å?ídnout a nakonec je jedna vesnice každých 50 km. Cesta se stává katastrofální posledních 120km pÅ?ed Nalutem, ZaÄ?íná foukat horký vítr Harmatan. Vichr Harmatan burácí z nitra Sahary a ohÅ?ívá jižní Evropu. Nejen, že je Harmatan horký jako pára v hrnci, a tak silný, že shodí stojící motorku (vyzkoušeno 2*), ale navíc ho máme jako protivítr a mírnÄ? ze strany. 43ºC ve stínu (my byli celý den na slunci, kde je teplota mnohem vyšší) v kombinaci s tímto vichrem je vražedná, pochybuji, že v EvropÄ? se dá zažít. K veÄ?eru dojíždíme do Nalutu, úplnÄ? vyÅ?ízení. OpÄ?t spíme v hostelu, ten je plný, takže spíme venku ve stanu. Můžeme používat vnitÅ?ní zaÅ?ízení, tady se poprvé od výjezdu sprchujeme. Ráno podnikáme výpravu na nalutský hrad, jehož poÄ?átky sahají do 7.stol.n.l. Celé mÄ?sto stojí na náhorní plošinÄ?, hrad stojí ne jejím okraji.

Z Nalutu vyrážíme do pouštÄ?, smÄ?r Ghadames. Máme to 300 km, cestou jsou dvÄ? vesnice, vždy po sto kilometrech. Po každém stokilometrovém pÅ?ejezdu dotankováváme benzín, nikdy nevíme kdy bude další benzínka. Díky státním cenám je béÅ?o všude stejnÄ? levné. První vesnice na trase má odhadem 80 domů. Ve vesnici mají benzínku, obchod s jídlem a obchod s cestovními kufry. Ve druhé vesnici je jediná velká kÅ?ižovatka, tam zahýbáme doprava, na západ. 50 km pÅ?ed Ghadames zastavujeme u policejní kontroly. Slouží tu mladý voják, popovídáme si, vyfotíme se a jedeme dál. Takovéhle kontroly jsou po celé Libyi. Vždy zhruba po 50 km je u silnice policejní stanice, kde by se mÄ?lo zastavit ke kontrole dokladů apod. VÄ?tšinou policisté nic nekontrolují, jen se chtÄ?jí zeptat odkud jsme a kouknout se na motorky. To nás zdržuje, takže u dalších kontrol jenom troubíme, máváme a bez zastavení projíždíme.

Hned na kraji Ghadames je hotel, ne jehož dvoÅ?e se ubytováváme. Spaní v pokoji s klimatizací, koupelnou a pÅ?íslušenstvím stojí 30 LD, spaní ve stanu na dvoÅ?e 6 LD. S recepÄ?ním se mi podaÅ?ilo domluvit, že nám otevÅ?e okno od jednoho pokoje a můžeme používat sprchu a elektÅ?inu. Používáme i klimatizaci, chodíme se dovnitÅ? chladit. TeplomÄ?r v místnosti namÄ?Å?il 48ºC!

V Ghadames procházíme rozlehlou medinu, zapsanou v UNESCO. Píšeme taky domů maily, ale hlavnÄ? odpoÄ?íváme. Za zmínku stojí, že Ä?ezety jedou od poslední poruchy v Rakousku bez nejmenších poruch. Po dvou dnech v Ghadames odjíždíme do Al-Quariat, vzdáleného 420 km na východ. Na cestÄ? je jediná vesnice, po sto kilometrech, pak už nic. Na cestu si necháváme zmrazit kanystry s vodou. Pouze na kost zmrzlá voda zabalená v hadrech a uzavÅ?ená v pÅ?epravních boxech vydrží poživatelná celý den. Kapalná voda, vystavená saharským sluneÄ?ním paprskům, je za dvacet minut teplá, za tÅ?icet horká.

Z Ghadames odjíždíme pozdÄ? veÄ?er a jsme dost unavení. Když jsme dojeli na první policejní stanici, na které sloužil náš starý známý, nechávám si zavolat velitele. Veliteli vysvÄ?tluji rukama, nohama Ä?esko-arabsko-anglicky: ,, Hele šéfe, mafiš flus, a potÅ?ebuju spát,  my si tady naproti lehneme a prospíme se. O.K.?“(mafiš = arabský univerzální zápor, flus = peníze). Z mé gestikulace pochopil o co jde, louskl prsty a podÅ?ízení zaÄ?ínají vynášet ze stanice postele a matrace. Ležíme v poušti pÅ?ed policejní stanicí. Všímáme si nádherné noÄ?ní oblohy. V poušti nenajdete žádný svÄ?telný smog, proto je pouštní noÄ?ní obloha tak jasná. Brzy ráno, ještÄ? pÅ?ed svítáním, pokraÄ?ujeme dál. 320 km pouští v jednom tahu leze Ä?lovÄ?ku ne maják. Zabavit se můžete tÅ?eba sledování pouštÄ? napravo, nalevo nebo pÅ?ed sebou. Protože se jede poÅ?ád na Ä?tyÅ?ku a rovnÄ?, Å?ízení taky pÅ?estává bavit. Za celý den potkáváme 7 aut v obou smÄ?rech.

V Al-Quariatu pÅ?ijímáme pozvání a veÄ?er se necháváme hostit u místních lidí. JeštÄ? v noci odjíždíme na jih do Al-Shuarif. V této vesnici se mi rozpadá spínací skÅ?íÅ?ka. Po opravÄ? pokraÄ?ujeme na jih do mÄ?sta Birak, 297 km pouští. Z Biraku dál na jih do Sabha a pak dále do Ubari V Ubari pÅ?emýšlím, jak vydÄ?lat peníze, moc už jich totiž nemáme. Nakonec vozím po mÄ?stÄ? malé Ä?ernochy. Z Ubari máme namíÅ?eno na jih 375 km do Ghatu, mÄ?sta Tuaregů. TÅ?i kiláky za Ubari nám naše plány hatí má rozeta, jež se vyrvala z uložení v zadním kole. Je tÅ?eba pÅ?esoustružit nÄ?které jiné kolo, což se v našich podmínkách jeví jako nereálné. NaštÄ?stí Filip nachází rumunskou továrnu na opravu ropných vÄ?ží. V Geomin oil field service company, máme zadarmo spaní, jídlo, praní, opravu motorek, telefonování i faxování domů. Díky Rumunům se můžeme již za dva dny vydat dál do Ghatu.

Do Ghatu vede pÅ?íšerná silnice. Vozovka je od slunce natolik rozpálená, že se asfalt trhá na kusy. 22.8. odpoledne dojíždíme do Ghatu, mÄ?sta Tuaregů.  Tuaregové ale nikde. Ptáme se v hotelech, kde jsou legendární pastevci velbloudů. Prý mám pÅ?ijet v prosinci, až zaÄ?nou jezdit turisté. Jsem fakt naštvanej, táhnem se sem, do centrální Sahary, aby mi Å?ekli, že mám pÅ?ijet za půl roku. V Ghatu se není proÄ? zdržovat, vyjíždíme na jih, k nejjižnÄ?jšímu místu naší cesty. 20km za Ghatem, témÄ?Å? na 24. rovnobÄ?žce, konÄ?í silnice. PÅ?esné souÅ?adnice jsou 10-24°47,294's.š. 10°13,133'v.d.

Dál nemůžeme pro konÄ?ící silnici. Za kopcem je Alžírsko, 150km vzdušnou Ä?arou Niger. Vracíme se do Ubari k  Rumunům. JeštÄ? v Ghatu se Filipovi rozpadá spojka. Dost velký problém, naštÄ?stí nám to v místní dílnÄ? umí zpravit. I já mám problém, vÄ?tší než velký. ,,Futro“ na ojniÄ?ním Ä?epu, vyrobené s pÅ?esností na setiny milimetry má vůli, že se dá bez problémů vyndat rukou. Rumuni nám to spraví, ale až za dva dny, je víkend. Pauzu využíváme k návštÄ?vÄ? Ubarijských jezer.  Pronajímáme si za 100 LD off-roada s průvodcem a vyjíždíme pÅ?es 50 m vysoké píseÄ?né duny, 60 km do pouštÄ?. Mezi dunami se zaÄ?ínají objevovat vodní plochy ohraniÄ?ené datlovníky. Bližší obrázek o tÄ?chto slanovodních úkazech Vám udÄ?lají fotky. Z Ubari vyjíždíme zpÄ?t do Sabha, dále pouští na Hun. Cestou se mi podaÅ?í dohodnout ,,taxi“ pro nás i pro Ä?ízy v podobÄ? kamionů, které nás vezou víc než 400 km. Z Hunu na Sirt a Aždábija. V Aždábiji jsme opÄ?t hoštÄ?ni u místního ,,náboženského fanatika.“ Zajímavá zkušenost. Z Aždábije vede do Tobruku silnice podél moÅ?e, asi 600 km. Další alternativou jak se dostat do Tobruku je jet 480 km dlouhou zkratkou skrze Libyjskou poušÅ¥. Cestou nic, jen jeden salon a benzínka. Tobruk je zahlcen hÅ?bitovy padlých vojáků z 2.svÄ?tové války. PodaÅ?ilo se nám najít hroby Ä?eskoslovenských vojáků, a poklonit se jejich památce

Z Tobruku pokraÄ?ujeme na egyptské hranice. Na libyjské stranÄ? vše O.K. O egyptské se to Å?íci nedá. Vzhledem k nízké vyspÄ?losti státního aparátu A.R.E. není možné pokraÄ?ovat dále na motocyklech. Proto si necháváme úÅ?ednÄ? zabavit mašiny a jedeme na otoÄ?ku do Káhiry. Neustále jsme sledováni a kontrolováni. Na egyptských hranicích nás drží jako rukojmí 12 dní. ChtÄ?jí totiž zaplatit 10 000 KÄ? za pÅ?ejezd Egypta + prý vratnou zálohu půl milionu korun jako pojistku, že naše 45 let staré motocykly neprodáme na území A.R.E. (Arabic republic of Egypt). Egyptská samospráva, a vÄ?tšina obyvatel A.R.E. nemá s civilizací a s úctou k lidskému životu vůbec nic spoleÄ?ného. Za tÄ?ch dlouhých 12 dní se mi to podaÅ?ilo zjistit.

 Z Egypta se vracíme  do Libye. Poprvé prožíváme píseÄ?nou bouÅ?i. Z Tunisu nám odjíždí 17.9.2006 trajekt do Janova s mezipÅ?istáním na MaltÄ?. Domů se vracíme 22.9.2006. Do školy a do práce nastupujeme 25.9.2006.