S Ä?ezetou do mÄ?sta Tuaregů
V létÄ? 2005
uskuteÄ?nili dva motorkáÅ?i, bráchové, Vojta a
Filip Hlásní cestu na Krym. Vojta, kterému bylo
15 let, student Gymnázia dr. E. Holuba v Holicích
osedlal moped Simson Schwalbe (průmÄ?rný rok výroby
dílů byl 1978). Filip, v dobÄ? cesty mu bylo 21 let a
pracoval v BV Elektronik osedlal Ä?Z 125 z roku 1973. Už na Krymu byla ale v hlavách obou
cestovatelů pÅ?ipravována další cesta. Do Afriky.
RozdÄ?lení funkcí na cestách vypadá tak, že Filip zajišÅ¥uje motorky a Vojta ten zbytek. Filip zvolil, a spolu s dalším bráchou Pavlem pÅ?ipravily, mašiny Ä?Z 250 typ Sport z let 1962 a 1964. Vojta shánÄ?l informace, zajišÅ¥oval víza, lanaÅ?il sponzory… Nakonec mohly motorky stanout na prahu cesty. Je 30.7.2006 okolo 21:30hod. PÅ?ed námi je vysnÄ?ná cesta, jež vede na trase Rakousko, Itálie, Tunisko, Libye, Egypt, Jordánsko, Sýrie, Turecko, Gruzie, Turecko, Bulharsko, Rumunsko, MaÄ?arsko, Slovensko. Porozhlížím se po louÄ?ících se sousedech kamarádech. Filip ještÄ? poÅ?ád ani poÅ?ádnÄ? neví kam jedeme. Možná líp. Já i můj brácha jsme strávili pÅ?ípravami víc než půl roku. Pomáhali nám nejen sponzoÅ?i, napÅ?. Ferodo, Denicol, BV Elektronik nebo Automotoklub Holice, ale i naše rozvÄ?tvená rodina. A teÄ? vyjíždíme. Není cesty zpátky.
Dálavu bereme útokem, smÄ?rem na HavlíÄ?kův Brod. PÅ?ed Havlbrodem poprvé spíme.Navíc motorky nedobíjí, takže dopoledne 31. padá na opravy. Motorky vyjeli pár hodin po kompletní rekonstrukci, moje mÄ?la najeto pÅ?ed odjezdem 19 km. To by samo o sobÄ? nebylo tak strašné, kdyby nám 1.8. v 17 hod. nejel z Italského Livorna zaplacený trajekt. Z Havlbrodu pokraÄ?ujeme smÄ?r Jihlava. Za Jihlavou, na cestÄ? do Znojma nám obÄ?ma praskají nádrže na benzín. Není Ä?as spravovat, bereme prostÄ? míÅ? paliva. Za pozdního odpoledne stojíme na Ä?esko-rakouských hranicích. Policista se na nás podezÅ?ívavÄ? dívá, ptá se kam jedeme. ,,Do Afriky“, zazní jednoznaÄ?ná odpovÄ?Ä?. Policista nás pouští se slovy: ,,no dobÅ?e no, ale nejdÅ?ív si spravte pÅ?ední svÄ?tlo“. Další opraváÅ?skou zastávkou je VídeÅ?. Z VídnÄ? pokraÄ?ujeme na Graz, Filip nesvítí, má slabou batery. Ä?as nemáme na zbyt, mašiny jedou na plný plyn. Zanedlouho zadírám poprvé píst. Na půli cesty do Grazu Filip opravuje znovu dobíjení. Jedno už funguje, dobíjím tedy pro oba a jedeme dál. Celou další cestu potom mÄ?níme baterie. U Klagenfurtu zadírám podruhé, tentokrát na dobro. Bratr v hustém dešti rozdÄ?lává motor. Po odstranÄ?ní závady to naše motorky smaží po rakouských dálnicích rychlostí 100-130km/h do Itálie. V 11 hodin vjíždíme do Itálie. Trajekt nám jede za 6 hodin a máme pÅ?ed sebou 450 km.
V Benátkách
se dostáváme do pÅ?íšerné zácpy.
Dálnice má v tÄ?chto místech i osm proudů
v každém smÄ?ru, i pÅ?esto je úplnÄ? ucpaná.
Z Benátek pokraÄ?ujeme již pozvolnÄ?ji dále.
VeÄ?er kempujeme na dálniÄ?ním odpoÄ?ívadle pÅ?ed
BoloÅ?ou. Ráno 2.8.vyjíždíme dál. Do
Livorna, vzdáleného 14km od Pisy, dojíždíme
odpoledne. Hned se jedeme podívat do pÅ?ístavu, jestli
na nás trajekt tÅ?eba nepoÄ?kal. Trajekt i s našimi
penÄ?zi však už dávno brázdí vody
StÅ?edozemního moÅ?e. NepoÄ?kal.
Zůstáváme
týden v Itálii. Na vÄ?ž v Pise jsme si výšlap
neudÄ?láme, protože vstupné je 15 Eur za jednoho, což
je zlodÄ?jina. Z Livorna odplouváme 8.8.2006. SmÄ?r Tunisko. Na lodi plujeme 24 hodin.
9.8. odpoledne zaÄ?ínají všem pÅ?icházet smsky.
To je lepší znamení pevniny než racci. V Tunisu,
hlavním mÄ?stÄ? Tuniska spíme na hlídaném
parkovišti. Ráno navštÄ?vujeme Kartágo, beru si domů
kus opracovaného mramoru. Naše dvÄ? Ä?ezety dále
pokraÄ?ují po dálnici na Sousse, Sfax a Gábes.
69km pÅ?ed Gabesem stavíme na benzínce Agil (tváÅ?í
se jako Agip). Tam se dávám do Å?eÄ?i s jedním
NÄ?mcem. Jmenuje se Wolfgang a zve nás na noc ke svému
Tuniskému pÅ?íteli. Pozvání pÅ?ijímáme.
Dostáváme veÄ?eÅ?i, dozvídáme se o
Tuniských zvyklostech.
Ráno, po snídani a
návštÄ?vÄ? velbloudí farmy, pokraÄ?ujeme dál. Do Libye. Na hranicích tohoto totalitního státu
na nás již Ä?eká pÅ?evadÄ?Ä?. Dostat se do Libye bez
tamÄ?jšího zprostÅ?edkovatele je témÄ?Å? nemožné.
Nás to vyšlo na cca 35 000 KÄ?. Na hranicích
nejdÅ?íve narážíme na podvodníka, jež
se snaží tváÅ?it jako pravý pÅ?evadÄ?Ä?.
Nenecháváme se nachytat. Nakonec vše dobÅ?e dopadá.
Hadi, pÅ?evadÄ?Ä? a náš nový kamarád, nám
dává hned za hranicemi instrukce, rady, tipy…
Naše první
zastávka v Libyi je Sabratha. Hadi nám tu
doporuÄ?il místní hostel a ruiny Å?ímského
antického mÄ?sta. Když veÄ?er pÅ?ijíždíme do
hostelu, recepÄ?ní se nám chlubí, že tu mají
jednoho chlápka, co umí Ä?esky. Hm, nÄ?jakej Rusák,
Å?íkám si. K údivu mému i Filipovu
tu mají opravdu chlápíka jménem Sulo,
který byl v osmdesátých letech tÅ?i roky na
Slovensku v ZTS. Pamatuje si teda hlavnÄ? sprostý slova a
vtipy, ale
i po dvaceti letech je jeho Ä?esko-slovenština velice
slušná. V hostelu nefunguje elektÅ?ina, majitel
nezaplatil elektriku, spoleÄ?né prostory tedy osvÄ?tluje proud
z naftové elektrocentrály, jednotlivé
pokoje potom svíÄ?ky. Ve sprchách už dlouho nikdo
nebyl, a záchody používáme jen v krajní
nouzi. Ráno se vydáváme na prohlídku
místních Å?ímských památek. Cestou
se stavujeme v internetové kavárnÄ? a v obchodÄ?
s jídlem. Za tÅ?i dináry (1 LD = 16KÄ?) si
kupujeme tÅ?í kilový vÄ?nec sušených fíků
a dva nanuky. V areálu,
vykopávek si prohlížíme nádherný
amfiteátr a obnažené základy domů.
V bezprostÅ?ední blízkosti amfiteátru leží
píseÄ?ná pláž s nádhernÄ? Ä?istou
vodou.
Ze Sabrathy pokraÄ?ujeme
do hlavního mÄ?sta Libye Tripolisu (arabsky Tarábulus).
Tady se opÄ?t setkáváme s Hadim. Je tÅ?eba vyÅ?ídit
nÄ?jakou byrokracii.Spaní máme los luxusos, na hlídaném
parkovišti, asi 100 m od Zeleného námÄ?stí, to
je takový libyjský Václavák. PÅ?es
silnici naproti parkovišti je Grand Hotel, kam jezdí
politické návštÄ?vy, my tam chodíme, skrz
bezpeÄ?nostní rámy, na záchod. A to vše za 6
LD. V Tripolisu musíme pár dní poÄ?kat.
Nejen, že Ä?ekáme na vyÅ?ízení dokladů, ale
Ä?ekáme i na Filipovu výplatu, protože na další
cestu nemáme peníze a na jihu zemÄ?, kam máme
namíÅ?eno, nefungují karty. Máme ale dost penÄ?z
na to, abychom si udÄ?lali jednodenní výlet do Leptis
Magna, která leží 120 km podél pobÅ?eží
na východ. Leptis Magna, arabsky Lebdah, je jedním ze
snů archeologů a historiků. StarovÄ?ké Å?ímské
mÄ?sto, nejvÄ?tší Å?ímská památka na
území Afriky. Tohle mÄ?sto je navíc v super
zachovalém stavu, protože bylo po tisíc let pohÅ?beno
v písku. Dnes je odkrytá zhruba Ä?tvrtina rozlohy.
Do samotného mÄ?sta dojíždíme chvíli po
poledni.
Máme strach ze vstupného, v průvodci
píší, že vstup je možný pouze s průvodcem
a za € 40 + poplatek za fotoaparát. Ve vrátnici nikdo
nesedí, pÅ?iÄ?emž brána je otevÅ?ená. Dívám
se na ceník vstupného a nemůžu uvÄ?Å?it vlastním
oÄ?ím. Vstup stojí jednoho 7 LD a 3 LD poplatek za
foÅ¥ák. Mám takovou radost, že bÄ?žím sehnat
pokladníka a pÅ?iznávám mu i peníze za
foÅ¥ák. Prohlídka je bez průvodce, ale u každé
památky je informaÄ?ní panel. Fotíme si staré
chrámy, divadlo, Å?ímské záchody, maják,
vítÄ?zný oblouk… V areálu je opÄ?t
parádní píseÄ?ná pláž. Písek
na pláži dost pálí, je 41ºC ve stínu.
Opravdu rychlá prohlídka trvá pÅ?es Ä?tyÅ?i
hodiny. PÅ?ed sedmou hodinou se vracíme zpátky do
Tripolisu.
MírnÄ? sprchlo, rozhodnÄ? se tomu nedá Å?íkat
déšÅ¥, avšak místní Å?idiÄ?i, ani dohladka
sjeté pneumatiky na to nejsou zvyklí, takže podél
silnic se válí v pÅ?íkopech auta všeho
druhu. UprostÅ?ed Ä?tyÅ?proudové dálnice se pÅ?evrátil
i jeden kamion s talíÅ?ema. Z nádrže mu vytekla
nafta na vozovku. Jelikož se nacházíme v arabském
svÄ?tÄ? a Å?idiÄ?ská moráka zdejších obyvatel
je horší než katastrofálnÄ? špatná, tak
nikoho ani nenapadlo upozornit ostatní Å?idiÄ?e na nebezpeÄ?í.
My projíždíme kolem havárie krokem, o naftÄ?
nevíme. Filip jede asi 10 m pÅ?ede mnou. Já za ním
se už jen se zdÄ?šením dívám, jak se zoufale
snaží udržet mašinu na kolech, brácha už se sune po
bohu a od beden mu létají jiskry. StaÄ?ím
zareagovat, dávám ruku z plynu, nohu z brzdy
a pevnÄ? držím Å?idítka v pÅ?ímé
poloze. PÅ?ejíždím skvrnu bez úhony, Filip má
ale prodÅ?ený box naskrz a uhnutý nosný rám
na zavazadla. Zatím co sÄ?ítáme škody,
pÅ?ijíždÄ?jí další auta, sem tam nÄ?které
udÄ?l hodiny, ale žádného z Arabů ani nehne
upozornit ostatní na hrozící nebezpeÄ?í.
V Tripolisu se opÄ?t
,,ubytováváme“ na parkovišti, tentokrát už
skoro zadarmo. Podnikáme také výlet do starého
mÄ?sta, takzvané mediny (medina = staré mÄ?sto).
V úzkých kÅ?ivolakých uliÄ?kách jsou
tÅ?i základní druhy ochodů: se zlatem, s látkami
a s koÅ?ením. V tÄ?sném závÄ?su, co do
poÄ?tu provozoven jsou holiÄ?ství. Najdete tu tÅ?eba i
kovárnu. Naše kroky vedou nejdÅ?íve k holiÄ?i.
Naše hÅ?ívy nejsou homologovány pro Saharu. KoÅ?ení
v medinÄ? je neskuteÄ?nÄ? levné, kilo Ä?erveného
pepÅ?e si domů vezeme za 7 LD. Obchody s koÅ?ením jsou
samostatná kapitola. NespoÄ?et druhů koÅ?ení, oÅ?echů
Ä?i Ä?ajů si zákazníci nabírají lopatkou
pÅ?ímo ze sudu.
15.8. jsou vyÅ?ízené doklady, peníze vybrané můžeme pokraÄ?ovat. Vyjíždíme na jih, smÄ?r Nalut.
MÄ?sto Nalut leží 350 km na jihozápad od Tripolisu. PÅ?ed cestou tankujeme dost benzínu. Benzín se v Libyi prodává na desítky litrů. 10 L stojí 1,5 dináru, láhev vody 0,75 dináru. Prvních 100km za Tripolisem je ještÄ? pomÄ?rnÄ? husté osídlení, pak ale zaÄ?íná Å?ídnout a nakonec je jedna vesnice každých 50 km. Cesta se stává katastrofální posledních 120km pÅ?ed Nalutem, ZaÄ?íná foukat horký vítr Harmatan. Vichr Harmatan burácí z nitra Sahary a ohÅ?ívá jižní Evropu. Nejen, že je Harmatan horký jako pára v hrnci, a tak silný, že shodí stojící motorku (vyzkoušeno 2*), ale navíc ho máme jako protivítr a mírnÄ? ze strany. 43ºC ve stínu (my byli celý den na slunci, kde je teplota mnohem vyšší) v kombinaci s tímto vichrem je vražedná, pochybuji, že v EvropÄ? se dá zažít. K veÄ?eru dojíždíme do Nalutu, úplnÄ? vyÅ?ízení. OpÄ?t spíme v hostelu, ten je plný, takže spíme venku ve stanu. Můžeme používat vnitÅ?ní zaÅ?ízení, tady se poprvé od výjezdu sprchujeme. Ráno podnikáme výpravu na nalutský hrad, jehož poÄ?átky sahají do 7.stol.n.l. Celé mÄ?sto stojí na náhorní plošinÄ?, hrad stojí ne jejím okraji.
Z Nalutu
vyrážíme do pouštÄ?, smÄ?r Ghadames. Máme to
300 km, cestou jsou dvÄ? vesnice, vždy po sto kilometrech. Po každém
stokilometrovém pÅ?ejezdu dotankováváme benzín,
nikdy nevíme kdy bude další benzínka. Díky
státním cenám je béÅ?o všude stejnÄ?
levné. První vesnice na trase má odhadem 80
domů. Ve vesnici mají benzínku, obchod s jídlem
a obchod s cestovními kufry. Ve druhé vesnici je
jediná velká kÅ?ižovatka, tam zahýbáme
doprava, na západ. 50 km pÅ?ed Ghadames zastavujeme u
policejní kontroly. Slouží tu mladý voják,
popovídáme si, vyfotíme se a jedeme dál.
Takovéhle kontroly jsou po celé Libyi. Vždy zhruba po
50 km je u silnice policejní stanice, kde by se mÄ?lo zastavit
ke kontrole dokladů apod. VÄ?tšinou policisté nic
nekontrolují, jen se chtÄ?jí zeptat odkud jsme a
kouknout se na motorky. To nás zdržuje, takže u dalších
kontrol jenom troubíme, máváme a bez zastavení
projíždíme.
Hned na kraji Ghadames je hotel, ne jehož dvoÅ?e se ubytováváme. Spaní v pokoji s klimatizací, koupelnou a pÅ?íslušenstvím stojí 30 LD, spaní ve stanu na dvoÅ?e 6 LD. S recepÄ?ním se mi podaÅ?ilo domluvit, že nám otevÅ?e okno od jednoho pokoje a můžeme používat sprchu a elektÅ?inu. Používáme i klimatizaci, chodíme se dovnitÅ? chladit. TeplomÄ?r v místnosti namÄ?Å?il 48ºC!
V Ghadames procházíme rozlehlou medinu, zapsanou v UNESCO. Píšeme taky domů maily, ale hlavnÄ? odpoÄ?íváme. Za zmínku stojí, že Ä?ezety jedou od poslední poruchy v Rakousku bez nejmenších poruch. Po dvou dnech v Ghadames odjíždíme do Al-Quariat, vzdáleného 420 km na východ. Na cestÄ? je jediná vesnice, po sto kilometrech, pak už nic. Na cestu si necháváme zmrazit kanystry s vodou. Pouze na kost zmrzlá voda zabalená v hadrech a uzavÅ?ená v pÅ?epravních boxech vydrží poživatelná celý den. Kapalná voda, vystavená saharským sluneÄ?ním paprskům, je za dvacet minut teplá, za tÅ?icet horká.
Z Ghadames
odjíždíme pozdÄ? veÄ?er a jsme dost unavení.
Když jsme dojeli na první policejní stanici, na které
sloužil náš starý známý, nechávám
si zavolat velitele. Veliteli vysvÄ?tluji rukama, nohama
Ä?esko-arabsko-anglicky: ,, Hele šéfe, mafiš flus, a
potÅ?ebuju spát, my si tady naproti lehneme a prospíme
se. O.K.?“(mafiš = arabský univerzální zápor,
flus = peníze). Z mé gestikulace pochopil o co
jde, louskl prsty a podÅ?ízení zaÄ?ínají
vynášet ze stanice postele a matrace. Ležíme v poušti
pÅ?ed policejní stanicí. Všímáme si
nádherné noÄ?ní oblohy. V poušti nenajdete
žádný svÄ?telný smog, proto je pouštní
noÄ?ní obloha tak jasná. Brzy ráno, ještÄ? pÅ?ed
svítáním, pokraÄ?ujeme dál. 320 km pouští
v jednom tahu leze Ä?lovÄ?ku ne maják. Zabavit se můžete
tÅ?eba sledování pouštÄ? napravo, nalevo nebo pÅ?ed
sebou. Protože se jede poÅ?ád na Ä?tyÅ?ku a rovnÄ?, Å?ízení
taky pÅ?estává bavit. Za celý den potkáváme
7 aut v obou smÄ?rech.
V Al-Quariatu pÅ?ijímáme pozvání a veÄ?er se necháváme hostit u místních lidí. JeštÄ? v noci odjíždíme na jih do Al-Shuarif. V této vesnici se mi rozpadá spínací skÅ?íÅ?ka. Po opravÄ? pokraÄ?ujeme na jih do mÄ?sta Birak, 297 km pouští. Z Biraku dál na jih do Sabha a pak dále do Ubari V Ubari pÅ?emýšlím, jak vydÄ?lat peníze, moc už jich totiž nemáme. Nakonec vozím po mÄ?stÄ? malé Ä?ernochy. Z Ubari máme namíÅ?eno na jih 375 km do Ghatu, mÄ?sta Tuaregů. TÅ?i kiláky za Ubari nám naše plány hatí má rozeta, jež se vyrvala z uložení v zadním kole. Je tÅ?eba pÅ?esoustružit nÄ?které jiné kolo, což se v našich podmínkách jeví jako nereálné. NaštÄ?stí Filip nachází rumunskou továrnu na opravu ropných vÄ?ží. V Geomin oil field service company, máme zadarmo spaní, jídlo, praní, opravu motorek, telefonování i faxování domů. Díky Rumunům se můžeme již za dva dny vydat dál do Ghatu.
Do Ghatu vede pÅ?íšerná
silnice. Vozovka je od slunce natolik rozpálená, že se
asfalt trhá na kusy. 22.8. odpoledne dojíždíme
do Ghatu, mÄ?sta Tuaregů. Tuaregové ale nikde. Ptáme
se v hotelech, kde jsou legendární pastevci
velbloudů. Prý mám pÅ?ijet v prosinci, až zaÄ?nou
jezdit turisté. Jsem fakt naštvanej, táhnem se sem, do
centrální Sahary, aby mi Å?ekli, že mám pÅ?ijet
za půl roku. V Ghatu se není proÄ? zdržovat, vyjíždíme
na jih, k nejjižnÄ?jšímu místu naší
cesty. 20km za Ghatem, témÄ?Å? na 24. rovnobÄ?žce, konÄ?í
silnice. PÅ?esné souÅ?adnice jsou 10-24°47,294's.š.
10°13,133'v.d.
Dál
nemůžeme pro konÄ?ící silnici. Za kopcem je Alžírsko,
150km vzdušnou Ä?arou Niger. Vracíme se do Ubari k Rumunům.
JeštÄ? v Ghatu se Filipovi rozpadá spojka. Dost velký
problém, naštÄ?stí nám to v místní
dílnÄ? umí zpravit. I já mám problém,
vÄ?tší než velký. ,,Futro“ na ojniÄ?ním
Ä?epu, vyrobené s pÅ?esností na setiny milimetry
má vůli, že se dá bez problémů vyndat rukou.
Rumuni nám to spraví, ale až za dva dny, je víkend.
Pauzu využíváme k návštÄ?vÄ? Ubarijských
jezer.
Pronajímáme si za 100 LD off-roada s průvodcem
a vyjíždíme pÅ?es 50 m vysoké píseÄ?né
duny, 60 km do pouštÄ?. Mezi dunami se zaÄ?ínají
objevovat vodní plochy ohraniÄ?ené datlovníky.
Bližší obrázek o tÄ?chto slanovodních úkazech
Vám udÄ?lají fotky. Z Ubari vyjíždíme
zpÄ?t do Sabha, dále pouští na Hun. Cestou se mi
podaÅ?í dohodnout ,,taxi“ pro nás i pro Ä?ízy
v podobÄ? kamionů, které nás vezou víc než
400 km. Z Hunu na Sirt a Aždábija. V Aždábiji
jsme opÄ?t hoštÄ?ni u místního ,,náboženského
fanatika.“ Zajímavá zkušenost. Z Aždábije
vede do Tobruku silnice podél moÅ?e, asi 600 km. Další
alternativou jak se dostat do Tobruku je jet 480 km dlouhou zkratkou
skrze Libyjskou poušÅ¥. Cestou nic, jen jeden salon a benzínka.
Tobruk je zahlcen hÅ?bitovy padlých vojáků z 2.svÄ?tové
války. PodaÅ?ilo se nám najít hroby
Ä?eskoslovenských vojáků, a poklonit se jejich památce
Z Tobruku
pokraÄ?ujeme na egyptské hranice. Na libyjské stranÄ?
vše O.K. O egyptské se to Å?íci nedá. Vzhledem
k nízké vyspÄ?losti státního aparátu
A.R.E. není možné pokraÄ?ovat dále na
motocyklech. Proto si necháváme úÅ?ednÄ? zabavit
mašiny a jedeme na otoÄ?ku do Káhiry. Neustále jsme
sledováni a kontrolováni. Na egyptských
hranicích nás drží jako rukojmí 12 dní.
ChtÄ?jí totiž zaplatit 10 000 KÄ? za pÅ?ejezd Egypta +
prý vratnou zálohu půl milionu korun jako pojistku, že
naše 45 let staré motocykly neprodáme na území
A.R.E. (Arabic republic of Egypt). Egyptská samospráva,
a vÄ?tšina obyvatel
A.R.E. nemá s civilizací a
s úctou k lidskému životu vůbec nic
spoleÄ?ného. Za tÄ?ch dlouhých 12 dní se mi to
podaÅ?ilo zjistit.
Z Egypta se vracíme
do Libye. Poprvé prožíváme píseÄ?nou
bouÅ?i. Z Tunisu nám odjíždí 17.9.2006
trajekt do Janova s mezipÅ?istáním na MaltÄ?. Domů
se vracíme 22.9.2006. Do školy a do práce nastupujeme
25.9.2006.