S ?ezetou na sv?ta kraj

aneb z ?ech do Vladivostoku po stopách ruských legií

Z Na cestu dlouhou 13 000 km jsme se vydali z Býšt? 14.7.2007, ve 20:39 vyjíždíme z Holic. Tentokráte se mnou jede místo Filipa taťka Pavel, vždycky cht?l cestovat a tak te? když se mu naskytla p?íležitost vyjel do sv?ta. Následujícího dne p?ekra?ujeme hranice Polska a Ukrajiny, dojíždíme skoro ke Lvovu. Mašiny jedu velice dob?e. Na hranicích potkáváme Poláky jedoucí na Krym. Já jako zkušený cestovatel, který na Krymu vlastn? za?ínal, jim dávám cenné rady. Tady na hranicích také poprvé uplácíme celníky pivem. Následujícího dne potkáváme bandu ?eských motorká?ů, kte?í si to také namí?ili na K rym. S ?echy spíme v motelu na ,,Avtovagzal Leti?iv“, na kterém jsme p?ed dv?ma lety spali p?i cest? do Sevastopolu. Z Leti?iv pokra?ujeme dál na východ, na Vinici a Uman. V Umanu je krátká zastávka. Pak už dále na východ, sm?r Kirovgrad a Dn?propetrovsk. Dn?propetrovsk by se mohl, domnívám se, zapsat do Ukrajinské knihy rekordů, jako m?sto s nejhoršími silnicemi. V tomto sm?ru sm?l p?ed?í i Lvov. V Dn?propetrovsku p?ekra?ujeme Dn?pr. Dalším m?stem na trase je Don?ck. V Don?cku na autobusové zastávce m?níme pojistky. Všímá si nás Valerij, bývalý majitel Jawy 350. Skládá nám obdiv a zve nás k sob? domů. Pozvání p?ijímáme. U Valerije dostáváme najíst a můžeme se vysprchovat. Náš hostitel sloužil u letectva, dostávám od n?ho darem letecké brýle. Je to dar za všechny prachy. Na ukrajinských i ruských silnicích je velmi vysoká prašnost, v?tšina aut jezdících ?i vlekoucích se po silnici vypouští do ovzduší kilogramy CO2. K tomu je nutné p?ipo?íst vítr, komáry a mouchy. I když ráno vyjedete vysprchovaní, ve?er máte ?erný obli?ej. Já své brýle ztratil a mé o?i šílen? trp?ly.

Z Don?cku pokra?ujeme na Lugansk. Z Lugansku už je to na hranice s Ruskem 80 km. Na hrani?ním p?echodu platíme ruské povinné ru?ení, zelená karta v Rusku neplatí. To stojí kolem tisíce korun. Na hranicích máme malý problém. P?i vjezdu na Ukrajinu se vypl?uje imigra?ní karta, která se p?i odjezdu odevzdává. Taťka si p?i jejím vypl?ování nevzal brýle a do kolonky ,,?íslo pasu“ vyplnil ?íslo, které nesouhlasilo vůbec s ni?ím, ani s ?íslem pasu, asi s ?íslem pojistky ?i ?idi?áku, prost? s ni?ím. Vyhrožovali, že budeme muset jet p?es celou Ukrajinu zp?t na polsko – ukrajinské hranice pro novou imigra?ní kartu. Nakonec to spravilo €40. Na ruské stran? hranic nás zase důkladn? kontrolují, asi jim p?ipadáme jako pašeráci. Dokonce ze spodu prohlížejí p?epravní boxy i motorky, jen zázrakem neobjevili dvacet plechovek piva, které vezeme se sebou. Nakonec nás však poušt?jí, a po p?ti dnech jízdy vjíždíme na území nejv?tšího státu sv?ta, Ruské federace. Z hranic nabíráme sm?r Volgograd, n?kdejší Stalingrad.

Jsme velmi unavení, p?es noc jsme jeli nonstop. Je šílené vedro. Chvílemi na motorce usínám. Asi 100 km za hranicemi p roto zastavujeme, a st?ídáme se po hodin? ve spaní. Vždycky jeden hlídá, druhý spí. 250 km p?ed Volgogradem máme první závažné technické problémy. M? se op?t uvolnil zámek na pístu. Následn? se mi rozlámal kroužek a vylámalo se mi kus pístu. Tímto chci všem motorká?ům ?íct, aby si nikdy nekupovali ma?arské písty, jsou to ty nejhorší šmejdy, jak v Africe, tak v Rusku jsme všechny zlikvidovali, a to v?etn? náhradních. Mnohem horší je ale to, že taťkovi se zad?elo ojni?ní ložisko na klikové h?ídeli! Po dlouhých peripetiích se dostáváme k mechanikovi Olegovi, jež se zabývá hlav? opravami motocyklů ?eskoslovenské výroby. Oleg nás hostí 3 dny. B?hem t?chto t?í dnů s tátou provád?jí kompletní generálku motoru, na místo staré ojnice ustavují ojnici z motocyklu Jawa 350/638. P?i skládání motoru však nastává problém. Je víkend a není otev?ená žádná dílna, ve které by nám mohli vycentrovat kliku. Proto jsme nuceni využít služeb jiného mechanika, který centruje kliku od oka kladívkem. Když se motor vyžene do  otá?ek, tak se prý klika vycentruje sama. Nemáme moc možností, tla?í nás ?as, musíme to risknout. Když vyjíždíme od Olega, mašiny jedou skv?le. Po 17 km se však tátova ?íza zastavuje. Je zad?ená klika. Kartery motoru jsou natolik rozžhavené, že se p?etavili kabely od bezkontaktního zapalování. Pokoušíme se motor rozhýbat, lijeme do válce tolik oleje, až vytéká výfukem. Nakonec se nám da?í nastartovat a pokra?ujeme dál. Ne daleko, za dalších 20 km zadíráme znovu. To se opakuje ješt? 4*. Pak už m? p?estává bavit roztlá?et motorku. 140 km p?ed Volgogradem nám zastavuje Kamaz s nakládací rampou. Necháváme se dovézt do Volgogradu, cestou p?ejíždíme další veletok, Don. U Donu nakupujeme oranžové va?ené raky.

Ve Volgograd? máme jako hlavní cíl najít jakýkoli vhodný motor, a dát ho do rámu otcovy ?ezety. Oprava nebyla z adarmo a do další už se nám nechce. B?žn? v obchod? se motor koupit nedá, dílů na šestivoltové Jawy a ?Z prakticky nejsou, nikdo nám nedává šanci na úsp?ch. Burza staých motocyklů je až za týden. Po dlouhém hledání se nám však poda?ilo nemožné. Ve Volgograd?, na východním okraji Evropy, skoro 3 000 km od domova, nacházíme zcela nový, nikdy nepoužitý motor z Jawy 250 panelky z roku 1968. Blýská se novotou, u motoru je zcela nový karburátor Jikov, v papírové krabi?ce je p?iložena sví?ka PAL. Pod pravým víkem je ukryto 75 W zapalování, krytka na náhonu brání původnímu oleji aby nevytekl. Protože motor má dva výfuky, dostáváme od prodejce jednu speciální zátku na ucpání výfukového otvoru. Motor z Jawy je delší než původní, proto se rám musí ve spodu roz?íznout a nastavit trubkou.

V e Volgograd? navšt?vujeme majestátní památník ob?tem stalingradské bitvy Mamaev Kurgan. Mimo smute?ní sín?, se zde nachází i 82 m vysoká betonová socha antické bohyn? vít?zství Niké, která povolává syny ruské ot?iny do zbran?. Jedná se o nejv?tší památník padlým vojákům na sv?t?. A ješt? jedna perli?ka: chodník od smute?ní sín? k soše lemují pam?tní desky různých lidí, kte?í jsou spjaty s tímto místem. Na poslední desce stojí: ,,Geroju sovetskogo sojuza, snajperu, Zajcevu Vasiliku Grigorievi?u, 23.3.1915 – 1991.15.12, VE?NAJA SLAVA!“ O tomhle ?lov?ku pojednává známý film ,,Nep?ítel p?ed branami.“

Z Volgogradu pokra?ujeme na sever proti proudu ?eky Volhy do Saratova. Odtud do Dalšího místa spjatého s našimi legioná?i, do Samary. Cestou do Samary p?ejíždíme Žigulevský most p?es Volhu, který spojuje Žigulevsk a Tolijatty. Chvíli se koupeme v ?isté vod? této nejv?tší evropské ?eky.

V Sama?e spíme u našeho nového kamaráda Saši. Ten nás provádí po m?st?. Navšt?vujeme místní pivovar, katolický kostel, nejv?tší mešitu v Evrop?, prohlížíme si místní operu, parky, Vít?zné nám?stí, V??ný ohe?, fotíme se u rakety Sojuz a u letadla IL – 2 ,,Šturmovik.“ Z v?že supermoderní budovy vlakového nádraží vidíme celou Samaru z pta?í perspektivy. Bohužel památník legioná?ů v Sama?e poslali do šrotu už v sedmdesátých letech.

Ze Samary pokra?ujeme dál na východ, sm?r ?eljabinsk. Cesta vede p?es Tatarstán a poho?í Ural. Kousek za Zlatoústy p?ejíždíme hranici mezi Evropou a Asií. V ?eljabinsku sídlil Generální štáb ?eskoslovenských vojsk na Rusi, v ?ele s generálem Janem Syrovým. P?es místní univerzitní knihovnu se nám poda?ilo navázat kontakt s místní vlastiv?dnou institucí ,,Oblastnaja encyklopedija ?eljabinsk“, jež s e zabývá i p?ítomností našich vojsk v této oblasti. Jeden z jejich zam?stnanců nás dovádí až na místo, kde d?íve stál h?bitov a památník padlých legioná?ů. Památník však byl stržen již v roce 1919 a h?bitov byl zahrnut ve t?icátých letech. P?esto zůstala minimáln? jedna pam?tní deska legioná?e. Tou je pam?tní deska, v Rusku velmi populárního, Jaroslava Haška. Málo se ví, že Hašek byl vzorným legioná?em, bojoval u Zborova, byl pokladníkem roty. Nakonec však dezertoval z legií a vstoupil do ?ad Rudé armády, ?ímž se vlastn? dopustil vlastizrady. ?eljabinsk se jinak výstavné m?sto, jak já ?íkám: první ruské m?sto v Asii, ale první evropské m?sto v Ru sku. Dalším m?stem na trase je, z ?eljabinsku 180 km vzdálené m?sto Jekat?rinburg. Zde navšt?vujeme Chrám na krvi, kde byla bolševiky popravena carská rodina Mikululáše II. a vojenskohistorické muzeum. V muzeu je první poschodí v?nováno vít?zstvím Rudé armády za 2. sv. války a druhé je v?nováno náboru mladých vojáků do vojska. Rusko by m?la do dvou let bránit profesionální armáda. Z Jekat?rinburgu pokra?ujeme dále sm?r Omsk. Cestou projíždíme m?sto Tjumen, ve kterém se staví nové sídlišt? paneláků pro desítky tisíc lidí. Pro? tam dnes staví nové paneláky nad tím zůstává rozum stát. Skoro na trase leží i m?sto Irbit, rodné m?sto motocyklů Ural, na jeho prohlídku však nemáme ?as.

Po široké zvln?né silnici to pálíme rozbahn?nou Sibi?í plnou komárů, mo?álů a nekone?ných b?ezových lesů. P?ed Novosibirskem spíme v motelu Lada. Lépe ?e?eno na zemi v pneuservisu který k n?mu pat?í. Pneuservisů je podél cest hodn?, na zdejších silnicích není o proražené gumy nouze. Za pneuservisem stojí v kop?ivách zaparkovaný pásový obrn?ný transportér, s nímž jezdí majitel pneuservisu na hony.

 M?sto Novosibirsk leží na ?ece Ob. Ve t?etím nejv?tším ruském m?st? spíme u místních motorká?ů, jsme pro n? velká atrakce. Jeden z motorká?ů dává do chodu motocykl Panelku, jež má na tachometru ?íslo 12 439, a je v opravdu perfektním stavu. Jednu noc spíme dokonce na jacht? šéfa místních motorká?ů Olega, ?e?eného Oligarcha. Jachta kotví v p?ístavu na b?ehu Obského jezera, po kterém jsme se dv? hodiny projížd?li. Taťka dokonce jachtu pod pirátskou vlajkou velký kus cesty kormidloval.

 Z Novosibirsku uháníme na Krasnojarsk, ve kterém p?ejíždíme Jenisej. Z Krasnojarsku do Irkutsku vede p?íšerná silnice. Dobrých 600 km na této trase vede po silnici jejíž ,,povrch“ tvo?í jíl, kámen a sem tam trocha asfaltu. Proplétáním se mezi dírami nelze urazit více než 250 km za den. Díry jsou na n?kterých místech ,,silnice“ tak velké, že by v nich bez problémů zmizelo osobní auto. Potkáváme také ?eskou výpravu nových Škodovek Moskva – Vladivostok. Na tomto úseku mi odešla jedni?ka v p?evodovce, což hodn? ovlivnilo další vývoj cesty.

V Irkutsku jsme bydleli u Alexeje, jednoho z místních motorká?ů. V Irkutsku jsme se stavili v restauraci ,,U Švejka,“ která stojí na ulici Karla Marxe, setkal jsem se s Taťánou Sízovou, která nám v Praze zajišťovala víza do Ruska. Velmi zajímavá byla i návšt?va domu D?kabristů, P?írodov?dného muzea, N?rpinár ia (akvárium s tuleni – N?rpami Bajkalskými) nebo ledoborce Angary. V Irkutsku d?láme také rozhovor do novin Gorodavto. Vůbec v Rusku způsobujeme pozdvižení. N?kolikrát jsme byli v televizi, aniž bychom to v?d?li, lidé nás ?asto vítali, zv?st o dvou bláznech na ?ezet? šla p?ed námi. S rodinou Alexeje se jedeme autem vykoupat na Bajkal. Voda v tomto nejhlubším jeze?e sv?ta je studená, ale co bychom byli za cestovatele, kdybychom se nevykoupali? U Bajkalu jsme ubytováni v p?kných roubených chatkách.

Od našich hostitelů se dovídáme, že jsou potomky ?eského legioná?e, houslisty Josefa Kaiseršata. Ten v Irkutsku založil rodinu, a po letech se jel podívat domů, do ?eskoslovenska. Nikdy se však nevrátil. Slíbil jsem jim, že se pokusím o n?m n?co najít (svůj slib jsem dodržel, po t?ím?sí?ním hledání v archivech našel jeho vojenskou složku a v sou?asné dob? se snažím zjistit jak skon?il). Z Irkutsku pokra?ujeme podél Bajkalu do Ulan – Ude a pak dále do ?ity. Na cest? d?láme spousty fotek hor kolem Bajkalu, takzvanou Horskou korunu Bajkalu. Také mi vlivem dešt? p?estává fungovat foťák, v ?it? kupujeme nový. V ?it? také nakládáme mašiny na vlak a z ?ity do Chabarovsku se 2 000 km vezeme vlakem. 190 km za ?itou totiž kon?í zpevn?ná silnice a za?ínají hory nemáme ?as a hlavn? se nechceme poušt?t p?es hory bez mého prvního rychlostního stupn?.

 Ve vlaku nejsou kupé, celý vagon je vlastn? jedna velká místnost ve které je více než 50 lůžek. Naše dv? lůžka sousedí s Dagestánci. Jsou to muslimové, dva mafiáni. Jeden z nich, Kurban má zjizvené b?icho od ma?ety a druhý pod postelí brokovnici. Jedou do Vladivostoku pro japonské auto. Z Japonska se do Ruska p?es Vladivostok valí denn? stovky aut s levostranným ?ízením. V Chabarovsku ?ekáme dva dny až p?ijedou motorky. B?hem ?ekání máme ?as projít m?sto a kouknout se na místní h?bitov, založený kvůli tomu, aby bylo kam ukládat ob?ti stalinských ?istek. Dostávám se i do smute?ní sín?. Na st?nách sín? jsou rudé p?ticípé hv?zdi?ky a vp?edu je namalovaný velký portrét Lenina. Z Chabarovsku jedeme na jih, do Vladivostoku to máme už jen 850 km. Na cest? je ale op?t p?íšerná silnice, 250 km p?ed cílem mi praská zadní tlumi?. Nakonec s obtížemi m?níme tlumi?e z ?ezety za tlumi?e z Urala.

30.8.2007 p?ibližn? v 18:40 dojíždíme na kraj sv?ta, do Vladivostoku. U bran m?sta nás vítá ruská motocyklová legenda, král ruských bikerů a po?adatel slavného setkání motorká?ů ve Vladivostoku v jedné osob? Sinus. Sinus nám pomáhá s ubytováním a s odesláním mašin vlakem do Moskvy. Ve Vladivostoku navšt?vujeme cíl naší cesty – památník a hroby legioná?ů na h?bitov? ,,Morskoe klatbiš?e.“ Na památníku necháváme kv?tiny. Z h?bitova jedeme do místního v?hlasného veterán muzea, ve kterém mají mimo jiné i jednu Jawu z roku 1938. Poslední zastávkou ve Vladivostoku, p?ed odjezdem na letišt? je delfinárium, ?ást mo?e ohrani?ená sítí, ve které žijí bílí delfíni.

Z Vladivostoku odlétáme s mezip?istáním v Barnaulu do Petrohradu, kde p?esedáme na letadlo do Prahy. Z letišt? jedeme k sest?e, poté k d?dovi, a ješt? než stíhám jet domů je pond?lí 3.9.2007, první školní den. Do školy jsem p?ilétl skoro rovnou z Vladivostoku, s p?timinutovým zpožd?ním.

Další fotky si můžete prohlédnout zde

 

Zde si můžete ješt? p?e?íst naše SMS, které jsme z cesty posílali:

14.7.2007 - 20:39
Vyjíždíme do Vladivostoku.

15.7.2007 - 11:06
Jsme v Polsku, jedeme do Krakova.

18.7.2007 - 05:28
Vyjíždíme z Dn?propetrovsku, odpoledne jsme na ruských hranicích. Vojta

Jak jsme se vymotali ze Lvova, stopli nas benga za 20 eur. M?l jsem problémy se spojkou, karburátorem a nefunguje nám tachometr. Uthrlo se mi plynové lanko. Od Chmelnicka do Umani jsme jeli s ?eskými motorká?i. V jedné vesnici jsme potkali tank, stíha?ku, 2 Leniny a 3 další pomníky. Ve dne je +34 az +38 stup?ů. Vojta

20.4.2007 - 15:47
Jsme 250 km p?ed Volgogradem. V?era se taťkovi zni?il motor, ted nás hostí jeden Rus, který opravuje Jawy, a d?láme u n?j generálku motoru. Zítra ráno jedeme do Volgogradu. Nechal jsem doma nabíje?ku na MP3, jeden elektriká? mi ji vyrobil. Jinak je vše OK. Vojta

23.7.2007 - 20:40
Teprve v?era jsme odjeli od Olega, co se nám hrabal v motoru. Špatn? nám vycentrovali klikovku, takže jsme ji již 3x zad?eli. Poda?ilo se nám koupit motor na Jawu 250 s karburátorem a zapalkem z roku 68. Starý motor bereme s sebou. Zitra snad odjedeme do Samary. Vojta.

1.8.2007 - 13:32
Z Volgogzadu jsme jeli proti Volze do Samary. Tam jsme t?i dni bydleli u šermí?e Saši, který nás proveld celým m?stem. Mám odtamtud fotky, jak stojím u rakety SOJUZ a jak sedím na kridke sturmovika. Památník legioná?ům rozebrali v roce 1977, h?bitov už také není. M?l jsem zkraty na mašin?, takže jsem nemohl svítit, ale už je to OK. V?era jsme p?ejeli Ural, za ho?ku jsme u ?eljabinsku. Slyšel jsem, že z jihu na sever Bajkalu jezdí lo?. Mohla by jste mi zjistit podrobnosti? Máte kontakt na RUSSIAN AIRLINES? M? se to na netu nepoda?ilo najít. Vojta.

2.8.2007 - 18:20
Mame 100 km do Jekaterinburgu. Pamatnik legionarum v ?eljabinsku rozebrali v roce 1919, hrbitov zahrnuli v rice 1930. Byli jsme v oblastnim historickem ustavu. Mame fotky legionaru. Nemate kontakt na prazskou kancelar Rus air? Na jejich www strankach nemohu najit seznam kancelari, a uz se chyli cas k zakoupeni letenek. Vojta

6.8.2007 - 11:35
Jsme 300 km p?ed Novosibirskem. V Jekaterinburgu jsme byli na míst? popravy carské rodiny a ve vojenském muzeu. Mašiny jedou více mén? bez problému. Máme rezervované letaldo z Vladivostoku na 1.9. Lo? p?es Bajkal už není t?eba, pojedeme pres ?itu. Vojta

11.08.2007 - 6:00
P?ed 2 dni jsme odjeli z Novosibirsku. Bydleli jsme tam u místních motorká?ů a plavali jsme s nimi po Obu na jachte. Když vše půjde dob?e, tak jsme v pozít?í na Bajkale. Vojta

16.08.2007 - 9:21
P?edev?írem jsme p?ijeli do Irkutsku, bydleli jsme u jednoho motorká?e v byt?, te? k n?mu jedeme na chalupu na Bajkal. Silnice sem byla katastrofálná, na mojí motorce nemůžu ?adit jedni?ku. Máme koupený lístek na vlak z ?ity do Chabarovsku, do Vladivostoku dojedeme na mašinách. Te? jsme v akváriu bílých tule?ů. Znáte n?koho ve Vladivostoku? Vojta

16.08.2007 - 11:41
Škoda, že se nepotkáme... Kdy že p?ilétáte toho 19. do Irkutsku? My se budeme pohybovat tak asi 200 km od m?sta. Vojta

16.08.2007 - 11:54
Tak to by jsme mohli n?kde ud?lat krátké setkání na ob?d a popovídat si.

 

17.08.2007 - 15:05
Mám nohu v Bajkalu!

SMS 22.8.2007 - 17:49
Jsme 300km p?ed Citou.Te? je tady půl druhé noc. Museli jsme zastavit, jedem p?es hory, moc nám to nesvítí, prší, je mlha a osl?ují nás auta, nedá se jet. Taťka spí. Ješt? dv? hodiny a ve spaní se prost?ídáme. Za Ulan Ude byly hory, kde byla jen step. P?estal mi už definitivn? fungovat foťák, v Cit? koupíme n?jaký levný v zastavárn?. Dnes jsme op?t sva?ovali rám na boxech. M?nili jsme péro u našlapovací páky, nešlo startovat. Už v Irkutsku mi odešla baterka, dali jsme místo ní dva gelové akumulátory ze záložního zdroje na Pc. Vojta

SMS 24.8.2007 - 18:19
Sedíme ve vlaku z City do Chabarovsku. Budeme tam za 42 hodin. Mašiny jedou zítra za námi, odbavení trvalo 2 dny, stálo nás spoustu zbyte?ného úsilí, ?asu a pen?z. Civilizace sem ješt? prost? nedojela, asi ?eká na ukrajinsko-ruských hranicích, protože nemá na úplatky:) V jednom vagón? je 54 lůžek, brutální noclehárna, taťka spí já hlídám bagáž, pak se prohodíme. Vojta.

SMS 26.8.20007 - 12:37
Jsme v Chabarovsku. Zítra ve?er p?ijedou mašiny, dáme je do kupy a hned pokra?ujem do Vladimír.

SMS 30.8.2007 - 9:47
Jsme na konci sv?ta, dojeli jsme do Vladivostoku! Vojta

SMS 01.09.2007
Dnes ráno jsme položili kv?ty k památníku legioná?ů. Ve Vladivostoku jsme strávili v?tšinu ?asu se Synem - cestovatelskou legendou, králem ruských motorká?ů. Te? jedeme na letišt?. Letíme p?es Peterburg domů. Vojta.

SMS 01.09
Ješt? jsem zapomn?l napsat, že mi 250 km p?ed Vladivostokem praskl tlumi?. Dali jsme místo n?j tlumi? z Urala. Vojta.

SMS 01.09.
Motocykly jedou vlakem do Moskvy. Budeme se pak pro n? muset oto?it. Vojta

SMS 02.09.
Jsme v Praze. Vojta