S ?ezetou do m?sta Tuaregů

V lét? 2005 uskute?nili dva motorká?i, bráchové, Vojta a Filip Hlásní cestu na Krym.  Vojta, kterému bylo 15 let, student Gymnázia dr. E. Holuba v Holicích osedlal moped Simson Schwalbe (prům?rný rok výroby dílů byl 1978). Filip, v dob? cesty mu bylo 21 let a pracoval v BV Elektronik osedlal ?Z 125 z roku 1973. Už na Krymu byla ale v hlavách obou cestovatelů p?ipravována další cesta. Do Afriky.

Rozd?lení funkcí na cestách vypadá tak, že Filip zajišťuje motorky a Vojta ten zbytek. Filip zvolil, a spolu s dalším bráchou Pavlem p?ipravili, mašiny ?Z 250 typ Sport z let 1962 a 1964. Vojta shán?l informace, zajišťoval víza, lana?il sponzory… Nakonec mohly motorky stanout na prahu cesty. Je 30.7.2006 okolo 21:30hod. P?ed námi je vysn?ná cesta, jež vede na trase Rakousko, Itálie, Tunisko, Libye, Egypt, Jordánsko, Sýrie, Turecko, Gruzie, Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Ma?arsko, Slovensko. Porozhlížím se po lou?ících se sousedech kamarádech. Filip ješt? po?ád ani po?ádn? neví kam jedeme. Možná líp. Já i můj brácha jsme strávili p?ípravami víc než půl roku. Pomáhali nám nejen sponzo?i, nap?. Ferodo, Denicol, BV Elektronik nebo Automotoklub Holice, ale i naše rozv?tvená rodina. A te? vyjíždíme. Není cesty zpátky.

Dálavu bereme útokem, sm?rem na Havlí?kův Brod. P?ed Havlbrodem poprvé spíme.Navíc motorky nedobíjí, takže dopoledne 31. padá na opravy. Motorky vyjeli pár hodin po kompletní rekonstrukci, moje m?la najeto p?ed odjezdem 19 km. To by samo o sob? nebylo tak strašné, kdyby nám 1.8. v 17 hod. nejel z Italského Livorna zaplacený trajekt. Z Havlbrodu pokra?ujeme sm?r Jihlava. Za Jihlavou, na cest? do Znojma nám ob?ma praskají nádrže na benzín. Není ?as spravovat, bereme prost? mí? paliva. Za pozdního odpoledne stojíme na ?esko-rakouských hranicích. Policista se na nás podez?ívav? dívá, ptá se kam jedeme. ,,Do Afriky“, zazní jednozna?ná odpov??. Policista nás pouští se slovy: ,,no dob?e no, ale nejd?ív si spravte p?ední sv?tlo“. Další opravá?skou zastávkou je Víde?. Z Vídn? pokra?ujeme na Graz, Filip nesvítí, má slabou batery. ?as nemáme na zbyt, mašiny jedou na plný plyn. Zanedlouho zadírám poprvé píst. Na půli cesty do Grazu Filip opravuje znovu dobíjení. Jedno už funguje, dobíjím tedy pro oba a jedeme dál. Celou další cestu potom m?níme baterie. U Klagenfurtu zadírám podruhé, tentokrát na dobro. Bratr v hustém dešti rozd?lává motor. Po odstran?ní závady to naše motorky smaží po rakouských dálnicích rychlostí 100-130km/h do Itálie. V 11 hodin vjíždíme do Itálie. Trajekt nám jede za 6 hodin a máme p?ed sebou 450 km.

V Benátkách se dostáváme do p?íšerné zácpy. Dálnice má v t?chto místech i osm proudů v každém sm?ru, i p?esto je úpln? ucpaná. Z Benátek pokra?ujeme již pozvoln?ji dále. Ve?er kempujeme na dálni?ním odpo?ívadle p?ed Bolo?ou. Ráno 2.8.vyjíždíme dál. Do Livorna, vzdáleného 14km od Pisy, dojíždíme odpoledne. Hned se jedeme podívat do p?ístavu, jestli na nás trajekt t?eba nepo?kal. Trajekt i s našimi pen?zi však už dávno brázdí vody St?edozemního mo?e. Nepo?kal.  Zůstáváme týden v Itálii. Na v?ž v Pise jsme si výšlap neud?láme, protože vstupné je 15 Eur za jednoho, což je zlod?jina. Z Livorna odplouváme 8.8.2006. Sm?r Tunisko. Na lodi plujeme 24 hodin. 9.8. odpoledne za?ínají všem p?icházet smsky. To je lepší znamení pevniny než racci. V Tunisu, hlavním m?st? Tuniska spíme na hlídaném parkovišti. Ráno navšt?vujeme Kartágo, beru si domů kus opracovaného mramoru. Naše dv? ?ezety dále pokra?ují po dálnici na Sousse, Sfax a Gábes.  69km p?ed Gabesem stavíme na benzínce Agil (tvá?í se jako Agip). Tam se dávám do ?e?i s jedním N?mcem. Jmenuje se Wolfgang a zve nás na noc ke svému Tuniskému p?íteli. Pozvání p?ijímáme. Dostáváme ve?e?i, dozvídáme se o Tuniských zvyklostech.  Ráno, po snídani a návšt?v? velbloudí farmy, pokra?ujeme dál. Do Libye. Na hranicích tohoto totalitního státu na nás již ?eká p?evad??. Dostat se do Libye bez tam?jšího zprost?edkovatele je tém?? nemožné. Nás to vyšlo na cca 35 000 K?. Na hranicích nejd?íve narážíme na podvodníka, jež se snaží tvá?it jako pravý p?evad??. Nenecháváme se nachytat. Nakonec vše dob?e dopadá. Hadi, p?evad?? a náš nový kamarád, nám dává hned za hranicemi instrukce, rady, tipy…

Naše první zastávka v Libyi je Sabratha. Hadi nám tu doporu?il místní hostel a ruiny ?ímského antického m?sta. Když ve?er p?ijíždíme do hostelu, recep?ní se nám chlubí, že tu mají jednoho chlápka, co umí ?esky. Hm, n?jakej Rusák, ?íkám si. K údivu mému i Filipovu tu mají opravdu chlápíka jménem Sulo, který byl v osmdesátých letech t?i roky na Slovensku v ZTS. Pamatuje si teda hlavn? sprostý slova a vtipy, ale  i po dvaceti letech je jeho ?esko-slovenština velice slušná. V hostelu nefunguje elekt?ina, majitel nezaplatil elektriku, spole?né prostory tedy osv?tluje proud z naftové elektrocentrály, jednotlivé pokoje potom sví?ky. Ve sprchách už dlouho nikdo nebyl, a záchody používáme jen v krajní nouzi. Ráno se vydáváme na prohlídku místních ?ímských památek. Cestou se stavujeme v internetové kavárn? a v obchod? s jídlem. Za t?i dináry (1 LD = 16K?) si kupujeme t?í kilový v?nec sušených fíků a dva nanuky. V areálu, vykopávek si prohlížíme nádherný amfiteátr a obnažené základy domů. V bezprost?ední blízkosti amfiteátru leží píse?ná pláž s nádhern? ?istou vodou.

Ze Sabrathy pokra?ujeme do hlavního m?sta Libye Tripolisu (arabsky Tarábulus). Tady se op?t setkáváme s Hadim.  Je t?eba vy?ídit n?jakou byrokracii.Spaní máme los luxusos, na hlídaném parkovišti, asi 100 m od Zeleného nám?stí, to je takový libyjský Václavák. P?es silnici naproti parkovišti je Grand Hotel, kam jezdí politické návšt?vy, my tam chodíme, skrz bezpe?nostní rámy, na záchod. A to vše za 6 LD. V Tripolisu musíme pár dní po?kat. Nejen, že ?ekáme na vy?ízení dokladů, ale ?ekáme i na Filipovu výplatu, protože na další cestu nemáme peníze a na jihu zem?, kam máme namí?eno, nefungují karty. Máme ale dost pen?z na to, abychom si ud?lali jednodenní výlet do Leptis Magna, která leží 120 km podél pob?eží na východ. Leptis Magna, arabsky Lebdah, je jedním ze snů archeologů a historiků. Starov?ké ?ímské m?sto, nejv?tší ?ímská památka na území Afriky. Tohle m?sto je navíc v super zachovalém stavu, protože bylo po tisíc let poh?beno v písku. Dnes je odkrytá zhruba ?tvrtina rozlohy. Do samotného m?sta dojíždíme chvíli po poledni.  Máme strach ze vstupného, v průvodci píší, že vstup je možný pouze s průvodcem a za € 40 + poplatek za fotoaparát. Ve vrátnici nikdo nesedí, p?i?emž brána je otev?ená. Dívám se na ceník vstupného a nemůžu uv??it vlastním o?ím. Vstup stojí jednoho 7 LD a 3 LD poplatek za foťák. Mám takovou radost, že b?žím sehnat pokladníka a p?iznávám mu i peníze za foťák. Prohlídka je bez průvodce, ale u každé památky je informa?ní panel. Fotíme si staré chrámy, divadlo, ?ímské záchody, maják, vít?zný oblouk… V areálu je op?t parádní píse?ná pláž. Písek na pláži dost pálí, je 41ºC ve stínu. Opravdu rychlá prohlídka trvá p?es ?ty?i hodiny. P?ed sedmou hodinou se vracíme zpátky do Tripolisu.  Mírn? sprchlo, rozhodn? se tomu nedá ?íkat déšť, avšak místní ?idi?i, ani dohladka sjeté pneumatiky na to nejsou zvyklí, takže podél silnic se válí v p?íkopech auta všeho druhu. Uprost?ed ?ty?proudové dálnice se p?evrátil i jeden kamion s talí?ema. Z nádrže mu vytekla nafta na vozovku. Jelikož se nacházíme v arabském sv?t? a ?idi?ská moráka zdejších obyvatel je horší než katastrofáln? špatná, tak nikoho ani nenapadlo upozornit ostatní ?idi?e na nebezpe?í. My projíždíme kolem havárie krokem, o naft? nevíme. Filip jede asi 10 m p?ede mnou. Já za ním se už jen se zd?šením dívám, jak se zoufale snaží udržet mašinu na kolech, brácha už se sune po bohu a od beden mu létají jiskry. Sta?ím zareagovat, dávám ruku z plynu, nohu z brzdy a pevn? držím ?idítka v p?ímé poloze. P?ejíždím skvrnu bez úhony, Filip má ale prod?ený box naskrz a uhnutý nosný rám na zavazadla. Zatím co s?ítáme škody, p?ijížd?jí další auta, sem tam n?které ud?l hodiny, ale žádného z Arabů ani nehne upozornit ostatní na hrozící nebezpe?í.

V Tripolisu se op?t ,,ubytováváme“ na parkovišti, tentokrát už skoro zadarmo. Podnikáme také výlet do starého m?sta,  takzvané mediny (medina = staré m?sto). V úzkých k?ivolakých uli?kách jsou t?i základní druhy ochodů: se zlatem, s látkami a s ko?ením. V t?sném záv?su, co do po?tu provozoven jsou holi?ství. Najdete tu t?eba i kovárnu. Naše kroky vedou nejd?íve k holi?i. Naše h?ívy nejsou homologovány pro Saharu. Ko?ení v medin? je neskute?n? levné, kilo ?erveného pep?e si domů vezeme za 7 LD. Obchody s ko?ením jsou samostatná kapitola. Nespo?et druhů ko?ení, o?echů ?i ?ajů si zákazníci nabírají lopatkou p?ímo ze sudu.

15.8. jsou vy?ízené doklady, peníze vybrané můžeme pokra?ovat. Vyjíždíme na jih, sm?r Nalut.

M?sto Nalut leží 350 km na jihozápad od Tripolisu. P?ed cestou tankujeme dost benzínu. Benzín se v Libyi prodává na desítky litrů. 10 L stojí 1,5 dináru, láhev vody 0,75 dináru. Prvních 100km za Tripolisem je ješt? pom?rn? husté osídlení, pak ale za?íná ?ídnout a nakonec je jedna vesnice každých 50 km. Cesta se stává katastrofální posledních 120km p?ed Nalutem, Za?íná foukat horký vítr Harmatan. Vichr Harmatan burácí z nitra Sahary a oh?ívá jižní Evropu. Nejen, že je Harmatan horký jako pára v hrnci, a tak silný, že shodí stojící motorku (vyzkoušeno 2*), ale navíc ho máme jako protivítr a mírn? ze strany. 43ºC ve stínu (my byli celý den na slunci, kde je teplota mnohem vyšší) v kombinaci s tímto vichrem je vražedná, pochybuji, že v Evrop? se dá zažít. K ve?eru dojíždíme do Nalutu, úpln? vy?ízení. Op?t spíme v hostelu, ten je plný, takže spíme venku ve stanu. Můžeme používat vnit?ní za?ízení, tady se poprvé od výjezdu sprchujeme. Ráno podnikáme výpravu na nalutský hrad, jehož po?átky sahají do 7.stol.n.l. Celé m?sto stojí na náhorní plošin?, hrad stojí ne jejím okraji.

Z Nalutu vyrážíme do poušt?, sm?r Ghadames. Máme to 300 km, cestou jsou dv? vesnice, vždy po sto kilometrech. Po každém stokilometrovém p?ejezdu dotankováváme benzín, nikdy nevíme kdy bude další benzínka. Díky státním cenám je bé?o všude stejn? levné. První vesnice na trase má odhadem 80 domů. Ve vesnici mají benzínku, obchod s jídlem a obchod s cestovními kufry. Ve druhé vesnici je jediná velká k?ižovatka, tam zahýbáme doprava, na západ. 50 km p?ed Ghadames zastavujeme u policejní kontroly. Slouží tu mladý voják, popovídáme si, vyfotíme se a jedeme dál. Takovéhle kontroly jsou po celé Libyi. Vždy zhruba po 50 km je u silnice policejní stanice, kde by se m?lo zastavit ke kontrole dokladů apod. V?tšinou policisté nic nekontrolují, jen se cht?jí zeptat odkud jsme a kouknout se na motorky. To nás zdržuje, takže u dalších kontrol jenom troubíme, máváme a bez zastavení projíždíme.

Hned na kraji Ghadames je hotel, ne jehož dvo?e se ubytováváme. Spaní v pokoji s klimatizací, koupelnou a p?íslušenstvím stojí 30 LD, spaní ve stanu na dvo?e 6 LD. S recep?ním se mi poda?ilo domluvit, že nám otev?e okno od jednoho pokoje a můžeme používat sprchu a elekt?inu. Používáme i klimatizaci, chodíme se dovnit? chladit. Teplom?r v místnosti nam??il 48ºC!

V Ghadames procházíme rozlehlou medinu, zapsanou v UNESCO. Píšeme taky domů maily, ale hlavn? odpo?íváme. Za zmínku stojí, že ?ezety jedou od poslední poruchy v Rakousku bez nejmenších poruch. Po dvou dnech v Ghadames odjíždíme do Al-Quariat, vzdáleného 420 km na východ. Na cest? je jediná vesnice, po sto kilometrech, pak už nic. Na cestu si necháváme zmrazit kanystry s vodou. Pouze na kost zmrzlá voda zabalená v hadrech a uzav?ená v p?epravních boxech vydrží poživatelná celý den. Kapalná voda, vystavená saharským slune?ním paprskům, je za dvacet minut teplá, za t?icet horká.

Z Ghadames odjíždíme pozd? ve?er a jsme dost unavení. Když jsme dojeli na první policejní stanici, na které sloužil náš starý známý, nechávám si zavolat velitele. Veliteli vysv?tluji rukama, nohama ?esko-arabsko-anglicky: ,, Hele šéfe, mafiš flus, a pot?ebuju spát,  my si tady naproti lehneme a prospíme se. O.K.?“(mafiš = arabský univerzální zápor, flus = peníze). Z mé gestikulace pochopil o co jde, louskl prsty a pod?ízení za?ínají vynášet ze stanice postele a matrace. Ležíme v poušti p?ed policejní stanicí. Všímáme si nádherné no?ní oblohy. V poušti nenajdete žádný sv?telný smog, proto je pouštní no?ní obloha tak jasná. Brzy ráno, ješt? p?ed svítáním, pokra?ujeme dál. 320 km pouští v jednom tahu leze ?lov?ku ne maják. Zabavit se můžete t?eba sledování poušt? napravo, nalevo nebo p?ed sebou. Protože se jede po?ád na ?ty?ku a rovn?, ?ízení taky p?estává bavit. Za celý den potkáváme 7 aut v obou sm?rech.

V Al-Quariatu p?ijímáme pozvání a ve?er se necháváme hostit u místních lidí. Ješt? v noci odjíždíme na jih do Al-Shuarif. V této vesnici se mi rozpadá spínací sk?í?ka. Po oprav? pokra?ujeme na jih do m?sta Birak, 297 km pouští. Z Biraku dál na jih do Sabha a pak dále do Ubari V Ubari p?emýšlím, jak vyd?lat peníze, moc už jich totiž nemáme. Nakonec vozím po m?st? malé ?ernochy. Z Ubari máme namí?eno na jih 375 km do Ghatu, m?sta Tuaregů. T?i kiláky za Ubari nám naše plány hatí má rozeta, jež se vyrvala z uložení v zadním kole. Je t?eba p?esoustružit n?které jiné kolo, což se v našich podmínkách jeví jako nereálné. Našt?stí Filip nachází rumunskou továrnu na opravu ropných v?ží. V Geomin oil field service company, máme zadarmo spaní, jídlo, praní, opravu motorek, telefonování i faxování domů. Díky Rumunům se můžeme již za dva dny vydat dál do Ghatu.

Do Ghatu vede p?íšerná silnice. Vozovka je od slunce natolik rozpálená, že se asfalt trhá na kusy. 22.8. odpoledne dojíždíme do Ghatu, m?sta Tuaregů.  Tuaregové ale nikde. Ptáme se v hotelech, kde jsou legendární pastevci velbloudů. Prý mám p?ijet v prosinci, až za?nou jezdit turisté. Jsem fakt naštvanej, táhnem se sem, do centrální Sahary, aby mi ?ekli, že mám p?ijet za půl roku. V Ghatu se není pro? zdržovat, vyjíždíme na jih, k nejjižn?jšímu místu naší cesty. 20km za Ghatem, tém?? na 24. rovnob?žce, kon?í silnice. P?esné sou?adnice jsou 10-24°47,294's.š. 10°13,133'v.d.

Dál nemůžeme pro kon?ící silnici. Za kopcem je Alžírsko, 150km vzdušnou ?arou Niger. Vracíme se do Ubari k  Rumunům. Ješt? v Ghatu se Filipovi rozpadá spojka. Dost velký problém, našt?stí nám to v místní díln? umí zpravit. I já mám problém, v?tší než velký. ,,Futro“ na ojni?ním ?epu, vyrobené s p?esností na setiny milimetry má vůli, že se dá bez problémů vyndat rukou. Rumuni nám to spraví, ale až za dva dny, je víkend. Pauzu využíváme k návšt?v? Ubarijských jezer.  Pronajímáme si za 100 LD off-roada s průvodcem a vyjíždíme p?es 50 m vysoké píse?né duny, 60 km do poušt?. Mezi dunami se za?ínají objevovat vodní plochy ohrani?ené datlovníky. Bližší obrázek o t?chto slanovodních úkazech Vám ud?lají fotky. Z Ubari vyjíždíme zp?t do Sabha, dále pouští na Hun. Cestou se mi poda?í dohodnout ,,taxi“ pro nás i pro ?ízy v podob? kamionů, které nás vezou víc než 400 km. Z Hunu na Sirt a Aždábija. V Aždábiji jsme op?t hošt?ni u místního ,,náboženského fanatika.“ Zajímavá zkušenost. Z Aždábije vede do Tobruku silnice podél mo?e, asi 600 km. Další alternativou jak se dostat do Tobruku je jet 480 km dlouhou zkratkou skrze Libyjskou poušť. Cestou nic, jen jeden salon a benzínka. Tobruk je zahlcen h?bitovy padlých vojáků z 2.sv?tové války. Poda?ilo se nám najít hroby ?eskoslovenských vojáků, a poklonit se jejich památce

Z Tobruku pokra?ujeme na egyptské hranice. Na libyjské stran? vše O.K. O egyptské se to ?íci nedá. Vzhledem k nízké vysp?losti státního aparátu A.R.E. není možné pokra?ovat dále na motocyklech. Proto si necháváme ú?edn? zabavit mašiny a jedeme na oto?ku do Káhiry. Neustále jsme sledováni a kontrolováni. Na egyptských hranicích nás drží jako rukojmí 12 dní. Cht?jí totiž zaplatit 10 000 K? za p?ejezd Egypta + prý vratnou zálohu půl milionu korun jako pojistku, že naše 45 let staré motocykly neprodáme na území A.R.E. (Arabic republic of Egypt). Egyptská samospráva, a v?tšina obyvatel A.R.E. nemá s civilizací a s úctou k lidskému životu vůbec nic spole?ného. Za t?ch dlouhých 12 dní se mi to poda?ilo zjistit.

 Z Egypta se vracíme do Libye. Poprvé prožíváme píse?nou bou?i. Z Tunisu nám odjíždí 17.9.2006 trajekt do Janova s mezip?istáním na Malt?. Domů se vracíme 22.9.2006. Do školy a do práce nastupujeme 25.9.2006.

Více fotografií z cesty si můžete prohlédnout zde