Anabáze ukrajinská

To jsem se takhle jednou rozhodl, že já, Vojt?ch Hlásný podniknu cestu na motorce na Krym. Za?al jsem se u?it rusky, shán?t peníze a motorku. Vzhled em k tomu, že jsem se narodil 14.2.1990, bylo pot?eba najít n?koho kdo pojede se mnou. Našt?stí mám šest sourozenců, a tak nebylo t?žké p?esv?d?it bratra Filipa. Co se tý?e motorek, taky to nebyl tak velk ý problém. Filip s Pavlem jsou jejich sb?ratelé, máme jich doma p?es padesát, já už mám doma taky spoustu krásných kousků. Pája mi vybral motocykl Simson Schwalbe. Obsah má 50cm3, r.v.1976, výkon 3,5 kon?. Jet na n?m legální sice nebylo, ale ú?el sv?tí prost?edky. Filip se rozhodl jet na ?Z 125 Sport r.v.1973. Možná se ptáte, co na to rodi?e. Ti byly v pohod?, jako vždy. Rok p?ed tím jsem byl se setro u stopem v ?ecku, pak sám stopem v Ženev? a Košicích, a na Babet? jsem objel ?echy. A navíc v?dí, že zákazy by nem?ly smysl. Dvaadvacetiletý Filip byl nejlepší spolujezdec jakého bylo možné sehnat. Má jen jediný problém. Je stejn?, jako všichni z naší rodiny, strašn? tvrdohlavý a nenechá si do ni?eho mluvit. A velet jsem cht?l já. Ne?ekl jsem mu kam jedeme (jen cílový Sevastopol), nenau?il jsem ho rusky ani slovo (neum?l ani azbuku :-), a bylo to, musel poslouchat. Ani se po ni?em nepídil, mezi námi panuje bezmezná dův?ra. Bez mých bratrů bych asi t?žko n?kam jel, Pája p?erušil svou práci (!), což neud?lal za posledních 10 let na tak dlouhou dobu nikdy, a dával nám do kupy mašiny. A dal si evidentn? záležet, Simsonek má najeto 55 000km tém?? bez poruchy.

Vyjíždíme 20.8.2005 p?ed desátou hodinou ve?er. Já vezu krosnu s oble?ením, jídlo a spacák. Filip veze velkou vojenskou brašnu s náhradníma dílama, olej, stan, a mimo jiné 48 půllitrových plechovek piva, protože za ?eské pivo na Ukrajin? snesou modré z nebe. Po osmi stech metrech mi Simson p?estává jet. Dlouho dumáme ?ím to může být, a je to batohem op?eným o benzínový kohout. Po t?iceti kilometrech nás staví silni?ní kontrola. Skon?íme d?ív než za?neme, pomyslím si. Zachovávám chladnou hlavu, tasím úsm?v, a p?edkládám všechny doklady ke kontrole. Nakonec se pouštíme s policisty do diskuse o motocyklech. Na otázku kam jedeme odpovídám, že do Opole, protože kdybychom ?ekli opravdový cíl, mohli by nás mít za blázny. První noc spíme u Šumperka. Druhý den pokra?ujeme sm?r Krnov. Simi moc nejede, nanejvýš tak 50 km/h, proto Filip zkouší syti?, po ?emž Simi vyst?elí jak z praku,a na syti? jede dalších 2000 km, rychlostí 80 km/h. Na hranicích hlásíme jako cíl Krakov. Polský celník na nás nev??ícn? koukne a zeptá se: ,,Do Krakova daleko, myslíte, že tam dojedete?“. Další noc spíme u Krakova. Dopoledne 22.8. si prohlížíme solné doly ve Wieliczce u Krakova. Pokra?ujeme p?es Tarnóv na Jaroslav, a pak dále k hrani?nímu p?echodu Javoriv, kam dojíždíme po desáté ve?er. Ješt? p?ed hranicemi si p?ipravujeme pivo, kdyby bylo pot?eba uplácet. Na hranicích se skoro hned dostáváme na ?adu. Celník si prohlíží můj techni?ák, a marn? hledá ?íslo SPZ. Za?íná být dost nep?íjemný. Pak se nás ptá, odkud jedeme, a když mu ?íkáme, že ,,z ?echy“, strašn? se rozesmává, dává nám razítka do pasu a posílá nás dál. Máme š ílenou radost a k?i?íme, dokud nám nestrhne úsm?v z tvá?e zjišt?ní, že tohle byla teprve polská strana, to teší nás ješt? ?eká. U ukrajinských hranic je obrovská fronta, tak máme alespo? ?as prohlédnout si zdejší vozový park. Jasn? p?evládají Žiguli a Moskvi?e, v?tšinou na kaši shnilé. Jeden Žigul m?l na st?eše p?e?uhující lednici s mrazákem, v kufru pra?ku, zadní sedadla zarovnaná dalším nákupem tak, že výfuk táhl po zemi. Ve front? vedle nás stála obrovská motorka Iž se saidcarem. Všichni jezdí do Polska za nákupy nebo za prací. Mezi auty prochází celník v maská?i a důkladn? je prohlíží. Vzhledem k 24 litrům našeho piva za?ínáme mít obavy. Jak tak stojíme v kolon? ?ekajících vozidel, p?ichází k nám vysoký celník s obrovskou ?epicí (prům?r nejmí? 50cm). Postaví se k nám, pozoruje motorky. ,,?ezet“, vypadává z n?j, a za?íná nám vypráv?t jaké jsou to skv?lé ?eskoslovenské motorky, kolik toho na nich najezdil. Pak se kouknul na m?. ,,?to éto toto? To n?jaký antikvariat?“ Pohotov? odpovídám:,,Da, da, antikvariát, extra, special, super.“ Když k nám p?ichází maská?ovaný celník, náš ?lov?k ho posílá pry?. Poté popojíždíme k hrani?ní budce. P?edkládáme doklady ke kontrole. Celník op?t marn? hledá SPZ, dokonce vyšel z budky, a hodn? neochotn? p?ijímá skute?nost, že SPZ prost? není. Dostáváme k vypln?ní imigra?ní karty. Na ty se vypl?ují osobní údaje, ú?el cesty a p?ená adresa. Krym, jako cílovou adresu napsat nemůžeme . Za?ínám ze sebe d?lat vola (to mi jde dob?e), mluvím pouze ?esky a snažím se vyhnout vypln?ní karty. Nevychází to. Vypl?ujeme tedy všechny údaje, až na to, kam jedeme. Když p?edkládáme celníkovi takto vypln?né imigra?ní karty, rudne, za?íná fu?et a potichu si pro sebe rusky nadává. P?ichází k nám další Ukrajinci a vysv?tlují nám, co s tím máme d?lat.Nakonec nám pohrani?ník vytrhává karty z rukou a ptajíc se nás sám vypl?uje. Ptá se nás na ,,gorod i gastinicjá (m?sto a hotel)“, na ob? odpovídám Lvov. Celník po nás hází doklady, pouští nás dál. Te? si kone?n? můžeme oddychnout. Hned za hranicemi posíláme domů smsky, ale hned taky rychle pokra?ujeme, p?eci jen jsme dost unavení. Po půlnoci p?ijíždíme k prvnímu ukrajinskému motelu v e m?ste?ku Javoriv. Za 70 h?iven (1h?ivna=5k?) dostáváme parádní pokoj s koupelnou. Hned vedle motelu je sm?nárna. Ve sm?nárn? vyjednávám hlídání motorek za ?ty?i plechovky piva. Ráno v sedm hodin vstáváme, a pokra?ujeme dál na Lvov, kam dojíždíme okolo desáté dopoledne. Dopravní situace ve Lvov? je naprosto katastrofická. P?edstavte si tu nejhorší silnici po které jste kdy jeli. Máte to? Tak tahle je ješt? horší. Je na ni krásn? vid?t, že Zem? je kulatá, prost? jen hromada zvln?ných kostek. Navíc je m?sto totáln? ucpané, vojenskými UAZY za?ínaje, nákla?áky GAZ kon?e. Ze Lvova pokra?ujeme sm?r Ternofil a Chmelnickij. Za Chmelnickim dojíždíme GAZ, ktarý ur?it? nikdy nebyl na emisích, a kvůli hustému provozu polykáme další půlhodinu kusy paliva. Když ho kone?n? p?edjedeme dojíždíme jiný GAZ táhnoucí neosv?tlenou cisternu. I toho nakonec p?edjíždíme. Další noc spíme v Avtovagzal Leti?iv. V místním motelu dostáváme za 20 h?iven 6-ti lůžkový pokoj. Když se ubytujeme, jdeme do restaurace. ?íkám si, co objednat, aby mi rozum?li. S po?ádným p?ízvukem objednávám ,,gulaš, segedyn“. Dostávám vep?ové výpe?ky. Taky jsou dobré. Objednáváme vodu. Do prost?edka stolu nám postaví plastovou lahev se dv?ma skleni?kami. Druhý den p?ed odjezdem jdu na nákup. Kupuji chleby, vodu a spousty sušenek, které tu jsou na váhu, za což platím asi 5 h?iven. Naše další cesta vede p?es Vinicjá, Uman, Pervomaisk, a Mikolaj. Ve dv? ráno jdeme spát do motelu, mezi Mikolajevem a Chersonem. Náš pokoj má opravdu ostré vybavení. T?i postele , jedna p?íliš m?kká, jedna p?íliš tvrdá, jedna akorát, špatn? nalepené růžové tapety, plastová kytka, stylový žlutý lustr. Židle u stolu nejsou op?eny o ze? pro nic za nic. Zavírání je na petlici, voda venku ve studni, na záchod se neptáme. Na zdi visí nefunk?ní hodiny, které jen dokazují, že tady na Ukrajin? se zastavil ?as. Za tento luxus platíme 24 h?iven. Ráno pokra?ujeme na Cherson. V Chersonu se mi stává nemilá v?c. Ztrácím Filipa. Když se op?t náhodou nacházíme uháníme ,,priamo“ na Simferopol, hlavní m?sto Autonomní republiky Krym. Chersomskaja oblasť je poslední území p?ed Krymem, a tu te?, v 16:40 opouštíme. P?ed námi se objevuje modrý billboard ,,Avtonomna respublika Krym“. Tady stavíme. Zachvacuje nás euforie. Tohle je vyvrcholení mé celoro?ní d?iny, a za?ínám se strašn? smát. Vůbec nevnímám rozmlácená záda, na kaši rozklepaný Musculus gluterus maximus neboli zadek, rty vysušené a rozervané v?trem. Únava z nás spadla. Jsme šťastní. Cestou do Simferopolu potkáváme pravé ukrajinské mafiány, kte?í nám nap?íklad vysv?tlují, kde je zlá a kde hodná mafie, a  vym??ujeme si ?ísla. Ze Simferopolu ženeme mašiny plnou parou do Sevastopolu. Únava nás však p?emáhá, p?espáváme u silnice. Ráno dojíždíme do Sevastopolu. Sevastopol je parádní vojenské m?sto, kam m?li ješt? p?ed patnácti lety p?ístup pouze námo?níci, vojáci a jejich rodiny. Tady již n?kolik let totiž kotví Russkij ?ornomorskij flot (Ruská ?ernomo?ská flotila). V Jižním zálivu kotví bojová plavidla všech kategorií, v?etn? ponorek ?i raketových k?ižníků. Na vojenskou historii m?sta jsou všichni obyvatelé hrdí. To dokazují stovky pomníků, pomní?ků a vojenské h?bitovy. Ulicemi pochodují námo?níci v nažehlených bílých uniformách, nablýskanými knoflíky a námo?nickými ?epicemi. M?sto je nap?chované základnami ruské armády, nechyb?jí vojáci s kalašnikovy a Gaziky. Luxusní pokoj v centru m?sta stojí 40 h?iven, i když nete?e teplá voda. Jednu noc p?espáváme i na lodi. Na Krymu ješt? navšt?vujeme nap?íklad Jaltu, nebo Jaltskou horskou rezervaci. Každý se nás na Ukrajin? ptá jak se žije v ?echách, jeden prodava? v?d?l i o ?europskim sajuzu, jestli si myslíme, že jsou na Ukrajin? krasiv? d?vušky, pro? se nekoupeme v  mo?i u nás, každý nám podává ruku, n?kdo plácá po ramenech. Sbíhají se k nám bandy malých kluků, a kdekdo se s námi fotí. Ale ?as tla?í, škola volá. 31.8. pajechame nazad. Na cest? zpátky jsou dva nejzajímav?jší zážitky. Jednou spíme pod stanem a kolem b?há r otvajler. Nahmatávám nabroušenou vojenskou lopatku a ?ekám. Nakonec usínám. Další zážitek na nás ?eká na hranicích, vezeme 5L vodky a spoustu levného benzínu. Op?t se osv?d?uje zab?hnutý postup - Filip ?ekne ,,já nepan?maju“ a je to na m? a mém hereckém umu. Celá cesta je dlouhá p?es 5 000km. Do školy a do práce nastupujeme v pond?lí 5.9.2005. Stali se z nás cestovatelé.

 

Další fotografie si můžete prohlédnout zde.